Snad pochopím svého přítele…

Ahoj, já bych ráda sdílela svůj problém a snad pochopím svého přítele. S přítelem jsem spolu 4,5 roku, máme ročního syna. Po narození syna přítel vměnil práci a ta se stala jeho vlekým koníčkem. Traví tam veškerý svůj čas a pracuje často i o víkendech z domu. Má důležitou funkci a hodně se posouvá. Z počátku jsem se s ním snažila konstruktvině bavit na téma rodina a aby nám věnoval více svého času, vzhledm k tomu, že jsem horká hlava, tak kolikrát došlo k hádkám, jako nidky před tím s tím, že on mi klidně řekl, že už v tomto vztahu být nechce, že ho to nikam neposouvá a že já ho musím chápat. Před mateřskpu jsem byla hodně vytížená prací, tak pro mě nebylo lehké sedět doma a koukat, jak on se realizuje a já nic, to přiznávám a také proto jsem začala pracovat z domu a snažila jsem se vcítit do jeho situace. Myslím, že jsem to pochopila, ikdyž kolikrát je mi tak zle, že jsem furt sama, že z toho snad budu mít žaludeční vřed. Nicméně mlčím a jedu dál..Problém opět vzniknul v momentě, kdy potřebuji, aby přijel z práce včas, abych mohla navštívit svojí firmu kvůli své práci (což bylo asi 2x za půl roku)…Je mi v momentě sděleno, že to prostě nejde, aby on odcházel jen tak z práce…..apod. Snížila jsem i k tomu, že jsem se ho někoikrát doprošovala, aby pohlídal malého, ale kdybych se na hlavu postavila, tak nic, vždycky jsem si to nějak krkolomě zařídila přes kamarádku, že na chvilku pohlídala, ale je to vždy dost složité. máme jedno auto, ketré on využívá a i to je problém mi ho nechat a jet jednou busem do práce, takže já s plahočím hodinu s kočárem s malým prckem, kterého mi venku vozí kamarádka, než si to vyřidím a pak jedu na zpět. No a můj drahý mi na to řekne, vidíš, jak si dobrá manažerka, jak si to umíš zařídit..Je to začarovaný kruh, vždycky, když ho poprosím, zda by mi nemohl pomoct-půjčit auto nebo pohlídat, tak se zhádáme, vždycky se dozvím, že jsem nesamostatná,že si furt stěžuju a že si myslí, že kdybych byla dobrá manažerka, tak využuju svých možností a postarám se….No a toto mě už dohnalo sem napsat. Myslíte ,si, že on má právo takto jednat? Já už fakt nevím, zkouším to analyzovat ze všech stran a vím o sobě, že jsem člověk, který je věčně nespokojený, vím, že přítel živí rodinu, ale chtěla bych trochu kompromisu, potřebuju trochu víc zájmu z jeho strany. Omlouvám se pokud jsem Vás moc zahltila, ale budu moc ráda za Váš názor. Hezký večer

Odpověď

Ahoj,
pokud je v rodině workoholik, tak to je problém, ale pokud jsou v rodině oba dva workoholici, tak to je docela průs.r. Workoholismus je nemoc a ta se musí léčit, protože následky jsou docela katastrofální. Jde o bolesti hlavy a únavu, vyšší riziko je i u srdečních onemocnění a dechových potíží. Léčba probíhá podobným způsobem jako u alkoholiků. Přemýšleli jste někdy nad tím, že máte doma malého kluka, který si zaslouží pozornost a hlavně výchovu od obou rodičů? Jste rodina a nebo si na ní jen hrajete? Pokud si nesednete a neujasníte si, co je pro vás priorita a to je váš kluk a váš společný život, tak je to cesta do pekel! Pokud je vaším cílem, vzpomínat v domově důchodců na pracovní úspěchy, tak tomu jdete oba dva hodně naproti. Já bych raději vzpomínal na to, jak se vám podařilo vychovat krásného a chytrého syna a kdoví třeba i dceru, na které jste právem hrdí! Ale tímto pracovní tempem nebudete ani vědět, že váš kluk už je dospělý a hlavně se nebojte, on vám tu vaší starostlivost vrátí a to se budete oba dva divit! Začněte žít jako rodina a ne jako továrníci! Život není jenom o práci, protože by se tomu neříkalo život! VZPAMATUJTE SE!

20.3.2019 6:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist