S Přemkem Forejtem o vaření, cestování i narození syna

Před měsícem skončily prázdniny a začala škola. Jak vzpomínáte na svoje školní dny vy? Jaký byl malý Přemek? Vzorňák, nebo průšvihář?

Vzhledem k tomu, že jsem měl už v první třídě trojku z hudební výchovy, tak můžete tušit, že jsem nebyl zrovna nejvzornější student. Tímto pozdravuji na ZŠ Vranovskou 17.

Dočetla jsem se o vás, že jste se jako malý chtěl stát hercem. Jak se stalo, že dnes je z vás uznávaný kuchař?

Škola mi moc nešla, a tak jsem šel na kuchaře, v té době jsem ten obor bral jako ten, kam chodí lidé, kterým to ve škole moc nejde. Teď jsem moc rád, že se to mění a kuchař se stává atraktivním oborem.

Zdroj: Kateřina Artner

Pomáhal jste jako malý rodičům v kuchyni, nebo láska k vaření přišla až postupně?

V kuchyni jsem se vždycky spíše pletl a vaření mě začalo upřímně bavit až s první praxí.

Je něco, co vás na kuchařině fakt vůbec nebaví?

Inventury a papírování. Protože málokdo vidí, že to není jen o vaření, ale taky o číslech a já mám rád tu kreativitu.

A když už jsme u jídla… Je nějaké, které opravdu nemáte rád?

Nejsem velký fanda pokrmů z hmyzu, nicméně tuto surovinu respektuji, ostatně jako všechny.

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa, jak to máte vy, vaříte i doma?

Nevařím doma často, ale jednou začas ano. Doma si uvaříme to, na co máme zrovna chuť a beru to i trošku jako společenskou aktivitu. Na denní bázi, že bych dělal obědy i večeře, to ale, možná i díky mému pracovnímu vytížení, není.

Zdroj: Kateřina Artner

Jak vypadá takový běžný den šéfkuchaře? 

Mé dny jsou teď různé vzhledem k mým pracovním aktivitám, které se netýkají jen kuchyně, ale když jsem v Entrée, vypadá můj den ve zkratce takhle. Ráno začínám kávou a tím, že se pozdravím se všemi z týmu. Procházím se zástupci šéfkuchaře, co se děje v kuchyni, tvoříme nové chody, ochutnáváme. Jakmile začne servis, kontroluji výdej jídla a často jej nosím ke stolům, kde si popovídám s hosty. V průběhu dne samozřejmě řeším také ekonomické a personální záležitosti.

Máte někoho, kdo vám byl nebo stále je vzorem?

Mým prvním velkým vzorem byl a stále je Michal Göth a dále Michal Prachař, David Viktorín, Jiří Nedorostek, Jarek Láznička a dále Andy McFadden, Marcus Eaves.

Zdroj: Kateřina Artner

Spousta kuchařů touží po ocenění v podobě michelinské hvězdy, máte to také tak? Nebo je pro vás největším oceněním spokojený zákazník a strávník?

Do svých 30 let jsem si hvězdu v koutku duše moc přál, teď to mám už delší dobu nastavené jinak, je pro mě důležité mít zdravou restauraci plnou spokojených hostů.

Letošní prázdniny pro vás zůstanou už navždy spojené s narozením syna. Jak si užíváte první dny s novým členem rodiny?

Čas s rodinou je pro mě velmi uklidňující a hrozně mě to nabíjí.

A měl jste léto spíše pracovní nebo zbyl čas i na cestování?

Cestování, to bych rád, ale už několik let se mi to nepodařilo, takže léto bylo pracovní.

Zdroj: Kateřina Artner

Když cestujete, raději létáte, nebo dáváte přednost svobodě jízdy autem?

Momentálně jezdím Renaultem Trafic, jelikož je to velmi pohodlný a bezpečný 9místný vůz, do kterého se mi vejde celá rodina i pes a všechno, co potřebujeme. Je to auto, které mi v této životní etapě maximálně vyhovuje.

Co vy a takový vanlife? Bavil by vás takový způsob života? 

Bavil. Už několik let jsem pokukoval po nějaké dodávce, kterou bych si takto předělal, teď momentálně to není úplně na pořadu dne, ale doufám, že si jednou svůj sen splním.

Kdybyste si mohl vybrat jedno místo na světě, kde byste chtěl žít, jaké by to bylo?

Já to mám rád tady u nás v našem krásném Česku.

Prozraďte našim čtenářkám, kde vás právě teď mohou vidět?

Právě se začala vysílat nová řada MasterChefa a Souboje na talíři a samozřejmě osobně v olomoucké restauraci Entrée.

Moc děkuju za rozhovor 🙂

Text: Petra Martišková, foto: Kateřina Artner