Pak je tu módní vlna, tedy ne v chlapech, ale v hudbě, je to něco nebo někdo, kdo je teď zrovna in a trendy. Přišel jako velká voda, rozehrál ve mně ty správné struny a jeho hra mi momentálně maximálně vyhovuje, a to už delší dobu. Stejně jako tenhle mužský se dá i hudba, která mě chytla poslouchat denně dlouhé hodiny a zatím se neomrzela, stejně jako ten chlap.
Ale tak nějak podvědomě tuším, že někde za rohem, i když ještě nevím, za jak vzdáleným, na mě číhá bombastická novinka, hudební styl, nebo kapela, nebo co já vím, nejspíš i nějaký ten mužský, kterému bude stačit jeden pohled nebo jeden poslech a omotá si mě kolem prstu a já budu ztracená a zase budu chodit po tomhle světě s hlavou v oblacích a ne s nohama pevně usazenýma na zemi.
V každé z těch kategorií sedí na čestném místě představitel toho daného hudebního žánru, mužský mého života, který se výrazně zapsal do mého srdce. (Pozitivně zapsal, zdůrazňuji, ti, co se zapsali negativně, na mém hudebním žebříčku nikdy žádné místo nezískali!)
Mužskému, který můj život poznamenal zásadně a ovlivnil ho na celý život, budeme říkat třeba Karel I., když už sedí na tom trůně, i když pouze fiktivním. Mezi mnou a Karlem prvním to začalo už na střední škole. Byla to láska jako trám, nejdřív jsme byli jen kamarádi, kamarádství přešlo ve velkou lásku a ještě na vysoké jsme spolu chodili, i když už tak trochu spíš ze setrvačnosti. Vzrušení se však mezi námi objeví vždycky, když se potkáme. Potkáváme se náhodou, jsme totiž oba ze stejného města, a tak občas zajdeme na kafe anebo se jen tak pozdravíme a každý si jde zas svou cestou dál. Bývalo to mezi námi hodně vášnivé, ale trvalo to dlouho a já tomu dnes říkám „přechozený vztah“.
Pak je tu Karel II. ten současný, jmenuje se sice úplně jinak, ale pro naše účely postačí jméno Karel. Je skvělý, skoro ve všech směrech. Záměrně se tam objevuje slůvko skoro. Klape nám to v sexu, dokážeme se spolu často a skvěle zasmát, jeho smysl pro humor je neutuchající a zatím mě nikdy nenudil, ale je strašně žárlivý. A já mám tak trochu pocit, že tu jeho žárlivost už dlouho nevydržím snášet. Občas tak vybuchne, že se sama sobě divím, že s ním ještě jsem. Když ze mě vyprchá vztek a on za mnou přijde s prosíkem, že to tak nemyslel a omlouvá se, že to zase přehnal, zase mu neodolám. Ten sex na usmířenou bych vám pak přála zažít! Skočíme na sebe a celý večer se už od sebe neodlepíme. Ale …
Ano, to pověstné ale, které tu číhá. Číhá v podobě Karla III., o kterém nic moc zatím nevím, není to ještě ani reálná osoba, možná se rýsuje jen v podobě nějakého toho hudebního stylu, možná to bude moje britská kytarovka, která rozezní všechny mé struny kdykoli se k sobě jen přiblížíme. Karel III., to bude asi moje největší hvězda hudebního nebe, hvězda na celý život. Láska, se kterou si pořídím celou kapelu malých hudebníků, kteří budou asi nejdřív hrát jen nám rodičům na nervy, než to pak rozjedou se svou vlastní kapelou ve velkém stylu.
Foto: profimedia.cz
