Rodičům vadil náš věkový rozdíl…

Ahoj René, potřebuju názor chlapa, abych se dokázala vyznat v mojí už dlouho trvající situaci. Před rokem a půl se o mě začal zajímat jeden douholetý kamarád, začali jsme si psát (já byla mimo republiku) a když jsem se vrátila, vyslovil se na rovinu, že by se mnou chtěl být. Cítila jsem, že je skutečně zamilovaný a ani mě nebyl lhostejný, spíš naopak, ale nějak rozumově jsem se snažila můj cit potlačit (despotičtí rodiče, kterým vadil náš věkový rozdíl – 16 let a tak nějak vůbec mě drží zkrátka, nicméně ještě studuju, takže u nich bydlet musím, nemám na výběr), příliš jsem si ho tenkrát vážila na to, aby vedl nějaký vztah „na zapřenou“ a chtěla zůstat na přátelské úrovni. Měsíc se snažil dál (že to riziko rád přijme, že mu za to stojím), což mi imponovalo, a nakonec přistoupil na kamarádskou úroveň (hlavně kvůli mě, což mi imponovalo o to víc-že to zvládl…). Teď zpětně se můj první dotaz vážě právě k tomuto okamžiku – ačkoliv jsem se mu to snažila vysvětlit opravdu hodně citlivě, ublížila jsem mu, zranilo ho to? Čas šel dál, my byli kamarádi, a po pár měsících a po tom, co se třeba pár dní neozval, jsem začala zjišťovat, že chci víc. Že do tohohle rodičům nic není a já bych se akorát trápila, že jsem tuhle kapitolu zavřela jen z rozumu… Vyjádřila jsem se tedy,že bych to ráda přehoupla dál, ale on na to, ať tomu dám šanci, že to jen tak přehoupnout neumí. Tak jsem teda čekala, dál jsme byli hodně blízcí přátelé a nakonec jsme to zkusili. Já ale cítila, že jeho cit už rozhodně není to, co na začátku (co bych asi taky čekala po téměř roce, že?), ale hlavně neklapalo nám to v intimní sféře. Tady můj druhý dotaz – je možný, že sex nefunguje, protože z jeho strany chybí zamilovanost, že je něco ve vztahu špatně? Nebo chybí přitažlivost? Ale přece já jsem se mu líbila, on sbalil mě. Tohle prostě vůbec nechápu, pořád jsem žila v tom, že chlapi prostě můžou víceméně vždycky a všude :-)? Po třech měsících se se mnou rozešel, necítil se v tom, ale přátelé jsme zůstali. Ještě jsme to pak (na můj popud) zkoušeli jednou, ale po měsíci stejný výsledek. On by chtěl, abychom spolu zůstali kamarádi jako dřív, já to chci taky. Prostě mi na něm strašně záleží, vidím ho jako osudového muže a nechci se jen tak vzdát. Ale když jsem se ho zeptala, jak to vidí do budoucna, říkal, že už nám to spolu neklapne, že jsme rozdílný a že se „odmiloval“. Kdybychom byli tak rozdílní a lezli si na nervy, tak nám přece spolu není tak dobře jako kamarádům? Jinou holku mezitím neměl. Může se chlap jen tak odmilovat? A může se pak zase zamilovat, je to vratný? Mám zkusit polevit, třeba se něco změní jako tenkrát u mně, nebo v něm naopak posílit to, že mi může věřit, že stojím při něm a chci, abychom zůstali alespoň přáteli…?