Radostné chvíle

Dobrý den paní Sáro. Poslední dobou jsem si u sebe všimla, že mě mrzí věci spojené s hezkými událostmi, např.: když se někdo má vdávat, někomu se má narodit dítko, někdo si dává postavit svůj vlastní domek, někdo je finančně zajištěn atd. Určitým způsobem mě to je líto, že něco z toho nepotká mne. Nevím, zda-li jsem unavená z dodržování diet kvůli zdraví nebo, zda-li jsem bez energie, co se týče vztahu. Když vidím šťastné páry, asi si taková nepřipadám. Nevím, co to se mnou je a nějak nevím, jak dál. Vše mě tak nějak mrzí, a ráda bych měla něco svého, svůj domov, pěknou svatbu a poté i snad nějaké děti, pokud nějaké budu moci mít, a zdravotní stav mi to dovolí. Můj život negativně ovlivnil biologický otec,a bohužel díky tomu jsem i tak nějak nešťastná, protože mě hodně tíží i různá nedorozumění s mou maminkou s ním spojená. A domnívám se, zda-li mě má moje maminka ještě ráda, protože už ani nevím, jak vypadá, když je k Vám vaše vlastní maminka upřímná. Celý život jsem si tak nějak sypala popel na hlavu, myslela si, že chyby jsou jen ve mě, nebo že jsem tak špatná, a že nic neumím, převážně jsem poznala jen samé nadávky, vulgarity – avšak štěstí mám ve dvou pokladech, kteří se jmenují babička a dědeček. Maminka je také hodná, bohužel si moc nerozumíme a nevím, zda to ještě někdy bude lepší. Během dětství jsem moc sebevědomí nezískala, a ani nevím, jak se to dělá. Jsem úplně normální a obyčejná slečna, snad s dobrým srdcem a snad nejsem zase tak špatný člověk. Strašně bych chtěla umět dát vyčarovat zdravíčko mým nejbližším, zejména prarodičům, aby je nic netrápilo a netížilo, zdravotní problémy nejsou moc příjemné. Potká mě někdy nějaká radostná chvíle? Budu v životě spokojená? Děkuji.