Připadám si trochu jako puberťačka…

Mily Rene, pripadam si trochu jako pubertacka, kdyz sem pisu. Ale v dnesnim chaotickem usporadani sveta mam se svym romantickym smyslenim trochu problem a tak jsem si rekla, proc to nezkusit. Je mi neco pres tricet, mam predstavu o tom, co chci, dost jsem toho sama dosahla, jsem inteligentni normalni zena, ktera je pratelska a na nic si nehraje. Me okoli me vidi jako atraktivni. Bohuzel muzi vhodni pro vztah ze mne maji strach a troufnou si jen ti, kteri potrebuji korist. Pred tremi lety jsem se zamilovala a myslim, ze to bylo vzajemne. Parkrat jsme se sesli, on byl nervozni, ja taky, ackoliv jsem se snazila navodit fajn atmosferu. Tak nejak jsme se otukavali. Pak se se mnou zniceho nic prestal bavit a „utikal“ prede mnou. Nechtela jsem ho stihat a tak jsem ho nechala v klidu, ackoliv me to bylo lito. Vloni se mnou znovu navazal kontakt, byla jsem strasne rada a snazila jsem se mu dat najevo, ze mi s nim je fajn. Rekl mi, ze si tenkrat myslel, ze z toho nic nebude. Bohuzel jsem taky relativne placha a citliva (ackoliv na okoli pusobim jako sverazna samostatna zena – coz je ma obranna bariera). A potrebuju cas, tj. zvyknout si na svuj protejsek. Jelikoz jsem z neho citila „blok“ netroufla jsem si prolomit ledy. Jednou doslo k neznemu vyznani, ale pak jakobychom se oba zalekli …zase jsme se stahli. Nevim, co se stalo jemu (je dost uzavreny), me muj byvaly pritel ublizoval psychicky a jednou me uhodil (coz byl duvod k rozchodu). Proto taky potrebuju vic casu. Muze o kterem pisu mam opravdu rada, ale asi cekal, ze budu aktivni, protoze mi rekl, ze „je v poradku byt prateli“. Z toho, co jsem poznala mam pocit, ze je to skvely chlap, jen se boji nehoho pustit si k sobe. Jedinou vec, ktera se mi na nem nelibila byla, kdyz mi „predhazoval“, jak s kolegyni chodil do divadla a na vecere. Mela jsem zarlit? Nebo mi chtel ukazat, jaky je borec? Prislo mi to detinske na muze, kteremu je 32 let. Kazdopadne ted je situace takova, ze se zdravime a nikdo se neodvazuje k dalsi komunikaci. Bohuzel spolu i pracujeme, takze to situaci jeste zhorsuje. On je pohledny, perspektivni a mnohe zeny z okoli si na neho brousi zuby a mozna to i vi. Z me strany ale nejde o kalkul ve smyslu, toho chci. Ja se zamilovala jeste nez se „vyklubal“. A tenkrat za mnou prisel sam. Je skutecne tak plachy, nebo se jedna o manipulatora? Nemam pocit, ze by s jinymi lidmi mel problem ohledne komunikace. Sama za sebe muzu rict, ze jsem (az na nektere situace) relativne otevrena a komunikativni, ale jakmile jsem zamilovana, uzavru se (mozna podvedome, aby mi zase nekdo neublizil). Nevim, co si ted pocit. Jestli s nim promluvit? Jestli to ma smysl? Jsem jiz 5 let sama a s timto muzem bych chtela vztah, jelikoz citim, ze je to vzajemne. Bohuzel nam vazne komunikace. On je puvodem ze Severniho Nemecka, takze mame jeste kulturni barieru. Diky predem za nazor.