Diskuze

Mnohokrát jsem zažila i zrady i takové kamarádství nekamarádství, kdy jsme si prostě nesedli. Ale mám takovou nejlepší kamarádku, se kterou se známe od dětství. Bydleli jsme v jednom městě, scházeli se každý den, dokonce chodili spolu na školu. Byli jsme spolu rády. Dokázali jsme být i hodiny potichu a nakonci to nakonec byl super rozhovor . Volali jsme si spolu pořád, psali si, učili se spolu, chodili na zábavy a zažili první vztahy, rozchody, zastávali se vzájemně a nedali na sebe dopustit. Pak jsme se obě přestěhovali a naše cesty se rozešli a nebyli jsme dlouho v kontaktu. Pak jsme ale po dlouhé době na sebe kontakt znovu našli a naše rozhovory začali tam, kde skončili. Znovu jsme si začali volat a psát, zjistili jsme že jsme od sebe vzdáleny cca 200-300km ale pořád jsme v kontaktu. Samozřejmě že naše životy se změnili, obě máme už své vztahy a chodíme do práce. Ale máme se moc rády. Chápeme se ve všem, víme že už máme i jiné starosti a ani směny nemáme pokaždé stejné ale pořád by jsme na sebe nedali dopustit a pokud máme problémy nebo starosti, rády se vzájemně vyslechneme, pokud víme poradíme si nebo pomůžeme. Taky víme, že si vždy řekneme všechno a to i když to není příjemné a pochopíme to. Víme jaké srandičky každá máme a že jsme rozdílné. Je to silné pouto snad už navždy. A jsem za ní moc moc vděčná. Posíláme si blahopřání, pozdravy…