Opravdu jsem se v něm tak spletla?

Opravdu jsem se v něm tak spletla? Nebo je chyba ve mně? Ahoj Rendo 🙂 Tento rok v únoru jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem byla skoro dva roky. S tím, že ten vztah neklapal a chyběla tomu ke konci už i láska. A v květnu tohoto roku mi napsal kluk s tím, že jsme se znali od vidění, ale nikdy dřív jsme spolu víc nemluvili. Začali jsme si psát, protože on byl tou dobou v zahraničí na delší dobu a dá se říct, že jsme se první dva měsíce poznávali pouze přes esmesky. Když se po těch dvou měsících vrátil, tak mě vzal na nádhernou večeři a všechno klapalo, šlo to jak má, bylo to super a já si tak v duchu říkala, on mi za to stojí. Prostě přišlo mi, že tam bylo oboustranně něco víc. Jenže po dvou týdnech přišel zlom, kdy mi řekl, že náš vztah chce ukončit s tím, že mě má rád ale nezvládl by dlouhodobější odloučení. Které souvisí s jeho prací. Nechtěla jsem se s tím smířit a pořád jsme se i nadále vídali, bavili jsme se apod. Pak v jednu chvíli dokonce přišel i s tím, že by se chtěl vrátit a já mu tu šanci dát chtěla, záleželo mi na něm. Jenže pak jsem se od své kamarádky dozvěděla, že se začal znova scházet s bývalou přítelkyní, která se s ním před rokem v květnu rozešla v den jeho narozenin po šesti letech vztahu s tím, že už nechce dál být doma sama. Protože jeho práce hodně souvisí s cestováním i na delší dobu. Když jsem se ho na to zeptala, tak mi sám přiznal, že ho uháněla už asi od května, psala mu dopisy a podobně ale, že tomu nedával žádnou váhu, až teď že se s ní sešel a vzpomínky se mu vrátili. Ale že si není jistý, jestli nedělá chybu ale, že bude radši s ní. Že jí zná a ví co od ní čekat. S tím, že mě pořád dokola opakoval, že chce být kamarád. A vlastně ten rozchod dával za vinu mne, že jsem na něj moc tlačila, když jsem chtěla, aby se vrátil. Což já jsem také přiznala a opravdu si ten rozchod vyčítala a celou vinnu si vzala na sebe. Ale na to být kamarádi jsem nepřistoupila, protože sama vím, že to nejde. A nebudu tady ani lhát, že jsem mu pár esmesek tipu: „vrať se prosím, neposlala“. Ale vyloženě žárlivé scény jsem mu nedělala, chtěla jsem jen aby si uvědomil co k němu cítím a vrátil se. Vím, že už je to asi měsíc co se spolu vídají, i přesto ten kluk za mnou asi dvakrát přišel jako kamarád a nikdy mi nevysvětlil, co tím vlastně sledoval, proč za mnou chodil a i nadále mne kontaktoval, když jsem se mu neozvala sama. Až tento týden, mi od něj přišla tahle zpráva: K. než sem začal s tebou tak sem si řekl že už nikdy žádné holce neublizim. Přišla si ty a já myslel vše vážně. City k tobě byli a vše bylo upřímně a od srdce. Ale zasáhla do toho N. (bývalá přítelkyně) kterou sem zavrhnul a řekl sem si ze už se k ní nikdy nevratim. Podívej teď. Udělal sem ti peklo. Zklamal tě. Ublížil ti. Ale nikdy sem nelhal co k tobě cítím. Podelal sem to já vím. Ale něco sem s N. prožil a vzpomínky se vrátily. Místo ignorace sem šel k ní a tebe opustil. Je mi to lito K. Opravdu. Ale nevrátil bych se k tobě už jenom z důvodu že sem ti tak ohrome ublížil že to není možný. Promiň a hold nebudeme nikdy přátelé. Mám tě rád ale zklamal sem tě. Je mi to lito a uznávám že psát už nebudu a nechám tě žít svůj život. Jen mě mrzí že sem. Ti do něj vstoupil. Celý ten rozchod mě hrozně mrzí, protože jsem si ho asi trošku idealizovala a myslela jsem si, že s ním mi to vyjde. Mám ho dokonce tak ráda, že se na něj nedokážu zlobit za to, co udělal a ještě ho omlouvám. Prostě je to hrozně divný a já jsem nejspíš pitomá, ale něco ve mně mi říká, že k sobě patříme a že tohle celé má být třeba jen zkouška toho, abychom si to oba uvědomili. A pořád přemýšlím nad tím, jestli mu nezačnu chybět, neozve se mi a nevrátí se. I když mi celé mé okolí říká, že on to neudělá, že je to hajzl a podobně! A tak jsem se chtěla zeptat, co si o tom myslíš ty jako chlap?  Proč se k ní vrátil a mě opustil? Chybím mu? Předem ti mockrát děkuji za odpověď! A moc se omlouvám za délku dotazu.