Okouzlil mne jeden kluk…

Okouzlil mě jeden kluk a já jsem asi jen moc netrpělivá, ale ráda bych znala mužský pohled na věc. Studuju pátý ročník VŠ a zakoukala jsem se do svého cvičícího. Vždycky jsem koukala po mladých doktorandech, kteří nás učili, ale spíš na té úrovni, že jsem si říkala, jak je ten a ten hezkej a jak je fajn se do školy na něco těšit, byla to zábava, nic víc a nikdy jsem se o nic nepokoušela:-) Ale teď je to jiné, můj pan „Y“ učí teprve první semestr a ještě ke všemu je asi jen o 3/4 roku starší než já. Jeho postavení jsem přestala vnímat jako překážku poté, co jsem mu věnovala pohledy při hodině a on mi je opětoval. Dokonce když konzultoval s mými spolužáky, tak jsem ho přistihla, že se na mě dívá nebo když mí spolužáci prezentovali, vždycky se zeptal na něco do třídy, ale díval se při tom na mě. Když jsem s ním konzultovala já, chválil mi seminární práci, žertoval a bylo mezi námi takové zvláštní napětí. Na další hodině se situace vyvíjela stejně. V jednu chvíli poznamenal, že zkouší v laboratořích jednu konstrukci o které se mluvilo a kdyby to někoho zajímalo, že se může přijít podívat. Tak jsem zůstala ve třídě s kamarádkou jako poslední a ptala jsem se kdy se to zkouší a kde. On začal ochotně vysvětlovat a pak z něj vylezlo, že to vlastně není až tak zajímavá zkouška, ale že kdyby nás to zajímalo, že bude zkoušet něco jiného a že to bude lepší. Slíbil, že až se to bude zkoušet, tak že napíše email. Druhý den jsem ho viděla v laboratoři. Připravoval si tam něco na tu zmínenou zkoušku, které ale přechází určitý měřící proces. Předtím jsme se ještě potakli na chodbě, takže o mě věděl a i v laboratoři koukal, jestli tam pořád jsem. Došlo mi, že mě vlastně pozval na zkoušky, které dělá na svou disertační práci, kdežto ta první zmíněná zkouška byla pod vedením někoho úplně jiného, takže mě vlastně „přehrál“ někam, kde jisto jistě bude on. Nešlo mi v tom nehledat nějaký záměr. Od té doby se tak obden až ob dva potkáváme vždycky náhodně někde buď ve škole a nebo někdo v kampusu. Vždycky se pozdravíme, oba o sobě víme. Působí na mě trochu nesměle, ale možná se pletu. V pondělí to bude 14 dní od té doby co jsme spolu mluvili, budeme mít spolu poslední cvičení. Netrpelivě čekám jeho email. Byla jsem si jistá, že mezi námi funguje přitažlivost, ale jak se nic neděje, tak jsem začala o všem pochybovat. Myslela jsme si, že si na poslední cviko „zapomenu“ index a zůstanu jako poslední, zeptám se ho kdy si mám přijít a popřípadě s ním zapředu hovor, ale nevím, jestli je to dobrý nápad, nebo jestli se mám na to vykašlat a čekat a čekat až se ozve kvůli laborce… ale co když se neozve…konec semestru už je skoro tady, není času nazbyt. Nechci ho uhánět, to rozhodně nechci, jen mě opravdu psychicky i fyzicky přitahuje a nechci nic pokazit… Vážně bych chtěla umět přečíct, co se vám chlapům honí v hlavě 🙂 Jak vnímáte celou tu situaci Vy? Moc děkuji za názor…