Od naší dětské lásky uplynulo už hodně let…

Ahoj. Chtěla bych vědět co si myslíš o mém bývalém klukovi. S Alešem jsem chodila když mi bylo 14 a jemu 16. Byla to taková dětská láska, já v té době byla hloupá mladá husa která si nedovedla vážit hodného kluka. Aleš mě velmi moc miloval, běhal za mnou každý den, ať bylo vedro nebo chumelenice. V 15 mě už přestalo bavit jen vodění za ruku a chtěla jsem něco víc. Ale ať jsem naznačovala jak jsem chtěla, Aleš se k ničemu neměl a tak jsem se s ním rozešla. Po třech týdnech jsme se dali zas dohromady, ale i potom to bylo bez sexu, tak jsem mu dala kopačky podruhé. Pak jsme si každý šel po svém, našli jsme si jiné partnery. Asi půl roku po našem rozchodu za mnou začal Aleš občas chodit, pokaždé v noci zapískal pod oknem, a ať jdu ven. Říkali jsme si že jsme jen kamarádi, ale když jsme se toulali nočním městem a parkem, chvílemi jsme se vzali za ruku, dali si pusinky, flirtovali jsme spolu, a Aleš mi skládal komplimenty, jak mi to sluší, a že rostu do krásy. Tak to trvalo do mých 18, pak jsem si našla vážnou známost, a s Alešem vycházky skončili, už jsme se neviděli. Po dlouhých 7 letech jsem se s přítelem rozešla a stěhovala jsem se do svého podnájmu. Potřebovala jsem nějaké poličky do kuchyně, a tak mě napadlo že Aleš je truhlář, zkusila jsem mu napsat jestli by mi nějaké neudělal. Ještě ten den přiběhl, dohodli jsme se jaké chci, a za týden byly police hotové. Když mi je přivezl, žádné peníze za ně nechtěl, přišrouboval mi je na zeď, přidělal mi i hřebíčky abych si mohla pověsit obrazy. Dal si kávu, a dlouho jsme si povídali. Dozvěděla jsem se že má přítelkyni, ale moc s ní šťastný není. Ten večer mě pozval na večeři do luxusní restaurace, trochu jsme flirtovali,ale nic nebylo. Pak jsme se neviděli rok. Za rok před Vánoci mi najednou napsal, jestli by se nemohl stavit na kafe. Já už sice měla nového partnera, ale pozvala jsem ho. Přijel v podvečer, krásně jsme si povídali, a on po pár hodinách odjel. Za dva dny mi k večeru psal jestli se může stavit. Já měla zrovna svoje „intimčo“, tmu, jen rozsvícené svíčky, puštěnou romantickou hudbu. Nechtěla jsem si kazit večer, tak jsem tu romantickou atmosféru nechala i když Aleš přijel. Moc se mu u mě líbilo, povídali jsme si zas několik hodin o všem možném, o životě atd.,pak jsme začali flirtovat, a během noci jsme skončili dvakrát v posteli. Když odcházel, řekla jsem mu že to bylo poprvé a naposled, že to byl jen úlet, a on souhlasil. Druhý den mi psal že se moc omlouvá za předešlý de, a jestli by jako kamarád nemohl přijet na kafe. Tak jsem souhlasila, přijel, zase jsme si povídali u kávy, a skončili znovu v posteli. Pak jsme se neviděli asi dva týdny. Potom mi napsal že někde poblíž má práci a jestli by se večer mohl stavit. Tak jsem souhlasila, těšila jsem se na něj. Když přijel, bylo vše v pohodě, zase jsme si dlouho povídali,a i když jsme se chtěli oba vyhnout intimnímu tématu, zase jsme málem skončili v posteli. Tak jsem mu řekla že takhle to dál nejde, ať raději odejde. Popřáli jsme si ve dveřích hodně štěstí v životě s tím, že bude lepší, když už se neuvidíme. Jenže za 15 minut byl Aleš zpátky, nechtěla jsem ho pustit dovnitř, ale po neustálém zvonění na zvonek a volání na mobil mi nic jiného nezbývalo. Přiběhl se slzami v očích, a vyprávěl mi, že dlouho v autě přemýšlel, když jel domů za svou přítelkyní. Kousek od jejich domu ale otočil auto a jel za mnou. Od dveří jsme putovali rovnou do ložnice. Pak jsme se neviděli půl roku. Potom mi z ničeho nic zavolal, že se mnou musí mluvit. Když přijel, smutně mi oznámil že se musí ženit. Že se mu do toho nechce, dítě že nečekají, ale jeho přítelkyně chce mít podíl na domě který si staví a tak mu dala na výběr, svatba nebo rozchod. Já mu naštvaně řekla že proč mi to vůbec říká, že je to jeho věc, a poslala jsem ho pryč. On se slzami v očích položil nedopitý hrnek kafe na stůl a odjel. Měsíc po jeho svatbě mi psal že se chce stavit. Tak se večer stavil, povídali jsme si o životě, a trochu flirtovali, a skončili opět v posteli. Když odcházel,řekla jsem mu že to nemá budoucnost,že se jen trápíme, a že to bylo naposledy co se vidíme. On to uznal ale odjížděl hodně smutný. Druhý den jsem si vyměnila telefonní číslo, a už jsme se neviděli. Za půl roku jsem mu poslala své svatební oznámení. Pak jsme se dva roky neviděli, jen táta říká, že když občas Aleše potká, hned se na mě prý ptá. Včera jsem šla s manželem po městě, a proti nám šel Aleš s kočárkem. Když mě zdravil,v jeho hlase byl znát smutek, zaleskly se mu i oči když mě viděl. Mému manželovi bylo hned jasné, že to byl můj bývalý. Promiň že jsem napsala tak dlouhý román, ale zajímá mě, co si o tom myslíš. Proč za mnou Aleš chodil, a chtěl být v kontaktu, když od naší dětské lásky uplynulo už tolik let?

Odpověď

Ahoj,
tak tvůj román je učebnicový příklad toho, co je dětská láska. Musela ses hodně vrátit v čase, abys všechno popsala tak dopodrobna. Je vidět, že máš Aleše stále v hlavě a že jsou okamžiky, na které se nikdy nezapomíná. Možná kdyby to nebyl "trouba" a už tě v 18ti pomiloval, tak by to dopadlo všechno jinak. Nevím proč, ale nějak z těch písmenek cítím, že stejně jednou skončíte spolu. Možná za rok, za dva, za pět let, ale prostě to tak cítím. On tě má určitě rád a podle toho cos napsala, tak i z tvé strany cítím, že ho máš ráda. Prvním impulzem bude to, až se jeden z vás rozejde se svým současným partnerem, tak ten druhý udělá to samé. Prostě jste si souzeni.

18.10.2016 6:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist