Nikdy mezi námi nebyla nevěra…

Ahoj – snad můžu tykat. Letos nám s bývalým bude 23 let. Chodili jsme spolu od 19, pro oba to byl první vztah, i sexuální. Skvěle jsme si rozuměli v posteli, a byli dobrý týp pokud jde o nějaký společný cíl či výrobu něčeho. První hádky po roce, pak jsme chtěla rozchod. Ten přišel po mé scéně v hospodě po roce a půl. Dali to dohromady. Další rozchod po roce – opět hospoda a opět do toho zasahovala 3. osoba. Po 5 měsících opět návrat. Po dvou měsících jsem se s ní rozešla – to bylo před 6 měsíci DŮVOD ROZCHODU: Těžko se to vysvětluje. Byl to strach – obrovský strach, že se opět rozejde, má jinou (měla jsem dojem že klesla jeho touha), nebudu mu stačit. Především ovšem i psychické problémy mé osoby. Dalo by se říct, že díky rozchodu jsme si našla skvělé lidi a začala vážit svých koníčků. Ve vztahu jsem totiž vše dělala pro to, abych se mu zalíbila, ale očekávala „něco za něco“ – proto hádky, proto mé výčitky, urážení, výbušná povaha tomu také nepomohla. Nakonec k němu byla hnusná tak moc, že nechápu jak jsem o dokázala. Před 3 měsíci si našel novou přítelkyni – zjistila jsem to od něj když jsme se náhodně potkali a viděli pod dlouhé době – zjistila jsem, že ho miluji i přes jeho chyby. Do tohoto pondělí nebyl den, abych nebrečela. Zajímavé je, že od toho setkání jsme byli neustále v kontaktu – každý den si psali – vesměs ale on odpovídal. Já se omlouvala za své chyby, za rozchod, který ho zničil, za své chování. Psal neustále jak mě má rád, jak mu na mě záleží, i se tak choval, pak někdy obrátil, že si takhle nemůžeme psát, že neví co má dělat. Na druhou stranu vím, že v posteli s tou novou spokojený zas tolik nebyl a chyběla mu moje temperamentní povaha. Končilo to nedávným setkáním 2x – nejdříve řekl, že nemá v plánu se s ní rozejít, řekl, ale že jsme se vážně změnila, dokonce si při loučení nechal dát ode mě děkovnou pusu na tvář když mě odvezl v noci domů. Při druhém setkání opět řekl, že neví jestli jí miluje – psal mi to již dříve, že neví co má dělat, neví co chce a že se bojí. I toto psal již několikrát dříve. Když jsem však odcházela a řekla „miluji tě“ opět se krásně usmál, stejně jako při té puse… Bohužel jsem ho nenechala a neustále mu psala jak ho miluji, jak pro něj udělám všechno, jak chci pro něj být opora, jak mi chybí… I když psal abych mu dala čas na rozmyšlenou. Viděli jsme se minulý pondělí – ve čtvrtek odjel za tou svojí (mají vztah na dálku cca 200 km). Od té doby jsme jeho auto doma neviděla. Nevím, zda je u ní, či se tam odstěhoval. V pondělí jen napsal, že mi takhle dál psát nemůže, že prosí abych taky nepsala. Že neví čeho se bojí, abych se ted zaměřila na školu a tak. Napsala jsem jen, že mě mrzí, že mi měsíce lhal. zda se bojí, že bych mu opět zlomila srdce a že bych to již nedokázala po tom čím jsem prošla. A snad že s ní je štastnější v (město) než se mnou v (město). Poprvé se dokážu ovládnout. Jsme mnohem klidnější… vyrovnanější. Ani jsem nebrečela po předchozí 3 dny. Rozchod mi ukázal, že je jedno jaké mám koníčky a že nic nestojí za oběti, pokud z toho pak nemám dobrý pocit. To že si našel novou mi otevřelo oči – zjistila jsem jaká jsme byla mrcha ke všem lidem v okolí, jaký jsem byla sobec a jaký je on jedinečný člověk, i se svými chybami. A ZMĚNILA jsem se (řekl to on, rodiče, kamarádky…) Udělala bych cokoliv, aby se rozhodl pro mě. Nějaké rady, jak ho získat zpět? Jak mu ukázat, že to se mnou má zkusit a že chci vztah jen s ním? – jeho kamarádům jsme se omluvila a začala s nimi budovat lepší vztah, stejně tak i rodičům – neuvěřitelně mě překvapilo jak vřele mě přijali. I jeho babička a bratr si se mnou rádi popovídají, když je potkám na ulici (bydlíme ve stejném městě). Nikdy mezi námi nebyla nevěra (ani z jedné strany) Pokud máš nějaké další otázky, klidně doplním..