Nevyděsila ho moje vstřícná aktivita?

Zdravím a pevně věřím, že se dovím, jak tohle vidí chlap (i když každý má určitě trochu jiné oko): Jsem nějaký čas rozvedená, žiji sama, přestěhovala jsem se na vesnici. A tam se vyskytl kamarád z dětství, už je taky rozvedený. Nějak častěji se potkáváme, občas se mimo pozdrav odehraje i vlídné slovo. A když bylo nedávno vlídných slov od něj více, padlo mj. i to, že mě dlouho neviděl, zpanikařila jsem asi a podala mu vizitku s mým číslem, že kdyby mě chtěl někdy opravdu vidět… Poděkoval…zatím se neozval (je to nějaký den..) A já se ptám: zkazila jsem to? Opravdu nemá žena začínat sama? Myslím, že jsem docela empatická a jeho zájem se mi jevil víc než kamarádský a zdvořilý. A oba navíc nejsme žádní „rybízci“ . Rozum velí v klidu vyčkat a když nic, život jde dál. Ale chtěl by tomu rozum víc rozumět – jestli ho ta moje vstřícná aktivita spíš nevyděsila?