Nevím, kudy kam…

Nevím, kudy kam…. Ahoj René. Jednou jsem ti psala, v červenci, že se se mnou rozešel po sedmi letech přítel. Dala jsem na tvé rady, že život jde dál a začala jsem se z toho svým tempem postupně dostávat. Odjela jsem na dovolenou, trávila čas s kamarády, cítila jsem se lépe. Jenomže posledních 14 dní doslova zažívám, právě díky bývalému, doslova muka. Minulý týden jsem si vyrazila s naší společnou kamarádkou, která mi dala před ním přednost a jeho se to dotklo. Začal jí psát, že ne, že by neměl s kým jít, ale nechtěl, abych je spolu potkala. Ona si ho dobírala, jestli náhodou nelže – jeho odpověď zněla, že jen nechce, abych měla radost, že mi dala přednost, a abych cítila pocit vítězství. Pokračovalo to teď v pondělí, kdy jsem jela do kina s mými, ale i jeho nejlepšími kamarády. Když se to dozvěděl, nechal mi vzkázat, že se vyspal se 2 holkami, a že mi to měli vyřídit. Položilo mě to, cítila jsem se strašně zle, proč, když se snažím se ze všeho dostat, najednou mi dělá takhle zle. Nesnese snad pocit, že se mu nedoprošuju, začala jsem žít a nečekám na něj? Nakonec jsem se dozvěděla, že i s tím sexem lhal, doslechl se to můj táta, který byl vedle v kabině při fotbale a slyšel, že za ním měla přijet holka, ale vypekla ho, a nepřijela. No, následoval fotbal, o poločas přišel, stál dva metry ode mě, a začal vyprávět, že se mu stal v pátek „fail“ s nějakou, ale nakonec to bylo dobré. Hlasitěji to říct ani nešlo.. To jsem také přešla, když jsem viděla, že se ještě tak uculoval na kamaráda, který stál vedle něho. Ani to všechno mě nedohnalo k tomu, abych na to jakýmkoliv způsobem reagovala a s úsměvem a hřejivým pocitem na duši (ač mě to uvnitř bolelo tak či tak, přijemné to nebylo..), jsem si řekla, jsi silná holka, drž se. Jenomže včera už se vyznamenal, jak nejvíce snad mohl. Jela jsem opět s ,,našimi,, kamarádi večer si sednout. I přes to, že je přemlouval, aby šli s nimi, dali přednost mně. Je to i tím, že po našem rozchodu na ně kašlal, a dával přednost jednomu frajírkovi z Prahy. Nicméně.. Zahráli jsme si bowling, kulečník, byla zábava. Pak psal ten večer opět kamarádce, která ho odmítla už předtím, jestli má plány na večer, ta mu odepsala, že ano, že akorát jde za mnou a večer chceme jet na diskotéku. Odpověděl ji na to, že si to máme užít a později ji napsal, že tam přijede taky. Už v tu chvíli jsem začínala mít zvláštní pocit, že to nebude jen tak, a znejistila jsem. A taky, že ano. Přijel tam s jednou slečnou, která se mezi nás před 4 roky snažila vecpat a byly s ní problémy. Před rokem mi dokonce psala anonymní smsky, že zrovna s ní můj, teď už bývalý, je a podvádí mě s ní. (Přitom byl se mnou). Přijeli teda na tu diskotéku za námi. Já si šla koupit s kamarádkou pití na bar, a viděla jsem v zrcadle, jak na tu slečnu mluví a pozoruje, jestli se na něj náhodou nedívám. Pokračovalo to i nadále, když jsem tancovala a byla k němu zády, taky čekal stále na moji reakci. Já se nezmohla na více, než jen úsměv a zachování klidu, přišlo mi to jako nejlepší řešení. I když se přiznám, že jsem se později potají rozbrečela na záchodech, že mu nic nedělám, ignoruju ho, nevyhledávám s ním kontakt a on mi dělá takové zlo… Nakonec jsme odjeli se bavit jinam, ale říkám si, jestli jsme tam neměli spíš zůstat, jestli tohle mu nedodalo pocit vítězství, že nás odněkud vyhnal… Opravdu už si nevím rady, bojím se, že za chvíli tímhle tempem skončím u psycholožky a budu se muset dávat dohromady. Nechci mu na to reagovat, psát mu, ani nic podobného, nechci, aby měl radost, že to se mnou něco dělá, ale zároveň na sobě cítím, že už to nezvládám a s každou další zasazenou ránou to tak moc bolí. Přijdu si zároveň neskutečně hloupá a trapně, ale přiznávám, že ho stále miluju a ten pohled včera na něj, s tou slečnou byl více než deprimující. Ještě bych také chtěla podotknout, že slečna má přítele a ani jeden (ex ani ona) nevědí, že o tom vím. Na facebooku si mě pro jistotu zablokovala, abych to nezjistila. Stejně tak chci ještě říct, že jsem se nedávno dozvěděla, že má pořád všude moje fotky, na facebooku, jen je skryl aby to nikdo neviděl. A skrze kamaráda mi sleduje profil. Nemáme se totiž v přátelích a jinou možnost nemá. Upřímně, nevím jak dál, a nechci, aby mě to zlomilo a začala bych ho prosit, aby se vrátil. Vím, že city k němu jsou silnější, než já, ale přeci nejde, aby mi pořád takhle ubližoval, když on byl ten, kdo mě opustil…… Co mám dělat? 🙁

Odpověď

Ahoj,
je to hlupák a hlupákem zůstane a ty se pro jeho řeči vůbec netrap a ber to jako ukončenou věc. A pokud ti něco řekne anebo napíše, tak ho prostě IGNORUJ! Udělej za tím už jednou pro vždy tlustou čáru a ber to tak, jako by neexistoval. V žádném případě si ani ve snu nepřipouštěj, že bys mu mohla odpustit a vzít ho zpět! To NESMÍŠ udělat!!!! Úplně ho vygumuj z hlavy a hlavně ze srdíčka! Pokud podlehneš, tak budeš do konce života litovat toho, co jsi udělala! Až se někde potkáte, tak buď nad věcí a usmívej se a dělej, že není! A opravdu to myslím vážně!! Zavři oči a představ si, že je to otec tvých dětí... brrr. Máš husí kůži? Pokud opravdu nechceš skončit u nějakého psychologa, tak to řeš!! A jediné řešení tvého bolavého srdíčka je to, že do něj pustíš někoho nového, který bude podle tvých představ a bude hodný a hlavně vám to bude klapat. To je pro tebe jediná rada a tak si jí vem k srdci a opravdu mě poslechni!

9.10.2014 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist