Nemohla bych vést dvojí život…

Moc Vás zdravím René, musím Vám napsat, že se mně velice líbí Vaše odpovědi. Jste mladý a rady dáváte i daleko starším ženám a ty rady jsou fakticky správné – jednoduše reálné. Z Vašich odpovědí je cítit, že máte smysl pro spravedlnost a lidé kolem nás si dělají tak zbytečné problémy a ubližují druhým a většinou těm, kteří si to nezaslouží. Víte, také jsem měla tendence odejít po téměř 22 letech manželství a to proto, že jsem se zamilovala, přesto jsem manželovi zůstala věrná. Mám syna z prvního manželství. Můj syn (27 let) má velice rád mého manžela – bere ho za svého tátu a ten mi opravdu otevřel oči. Je to velmi šikovný, úspěšný a inteligentní kluk se širokým srdcem, který si váží obou rodičů. Uvědomila jsem si, že přeci nemohu všechno zničit, co jsme spolu vybudovali i to co jsme hezkého prožili. Proto jsem ani nemohla jít do nového vztahu, protože bych trápila lidi kolem sebe a dvojí život bych vést opravdu nemohla. S přítelem pracujeme i nadále v jedné nadnárodní společnosti na projektech a i nadále spolu velmi hezky vycházíme, zároveň cítím, že mě má velmi rád – je to oboustranné. Jednoduše jsme si řekli, že jsme se minuli časem a on si je vědom, že bych nikdy nedokázala odejít od manžela. Od tohoto rozhovoru mně připadá, že si mě váží ještě víc, máme nádherný vztah pouze na bázi přátelství, který nechceme ztratit ani jeden. René, tak to je můj příběh, který mně pěkně zamotal hlavu v 50 letech :-). Přeji Vám hodně úspěchů a nadále tak opravdových odpovědí pro všechny pisatelky.