Diskuze

Jak vidím, komentáře jsou zde zatím jen negativní, připojuji jeden čistě pozitivní. Naši „babičku“ jsme našli sice ne přes agenturu, ale přes „kamarádku kamarádky kamarádky“, zkrátka byla to cizí paní na doporučení. Paní je velmi aktivní a veselá důchodkyně a nemá dosud vlastní vnuky. My babičky máme, ale velmi daleko. Naše adoptivní babička si našeho syna zamilovala a on jí také tak, že spolu tráví čas stejně jako se skutečnou babičkou. Vyzvedává ho ze školky, vezme si ho i na víkend, kdy jede s kamarádkami a jejich vnuky nebo pohlídá večer, kdyř chceme jít s mužem do kina. Stala se nedílnou součástí naší rodiny, prostě jsme si navzájem sedli. Nevidím vůbec nic špatného na tom, aby dítě hlídal někdo jiný než rodina. Vlastní prarodiče se mnohdy na pravidelné hlídání necítí nebo jsou daleko a po světě chodí mnoho starších lidí, kteří touží po vnucích, ale vlastní děti jim je dosud nedali (vlivem stále se posouvajícího věku, kdy mladí lidé mají děti). Takže předsudky stranou, dítě nerozlišuje, zda je to „pravá“ nebo „levá“ babička. Dítě pozná, kdo ho má rádo a umí svou lásku samo dát i takzvaně cizímu člověku. Z cizího člověka se tak velmi rychle může stát blízký rodinný přítel.