Nelíbej mě na eskalátorech!

Rád bych vám za většinu chlapů řekl, že to vážně takhle nemáme rádi. Mezi lidmi si potřebujeme udržet zdání nějakého postavení a pozice. Odvíjí se to až z pravěku. To jsme chodili kolem a tvářili se jako bojovníci, co včera porazili mamuta a dnes ho celého snědli. Vůbec se nám nehodí do krámu, abychom byli považování ostatními za mazlíčky svých paniček. To by totiž mohlo vypadat tak, že vás posloucháme na slovo a nejsme pány situace, a o tom to všechno je.

Pokud nás necháte být pány jakékoli situace, i třeba jen zdánlivě, pak budeme navýsost spokojeni a ostatní samci nás budou respektovat. Pokud však kdokoli uvidí naši slabost, stejně tak jako v divoké africké savaně odkud pocházíme, a kde by se některým mužům stále dobře žilo, zaútočí na nás jako na nemocné zvíře. Může to být náš šéf, kamarád, známý nebo dokonce neznámý člověk – primitivní pudy v nás chlapech jsou stále dost silné.

Myslím, že se to u nás drsných chlapů táhne nejen z pravěku, ale i z dětství. Kdo z nás si s otřesením nevzpomíná na to, jak jsme si vykračovali v dětském věku třeba na hřišti nebo u rybníka s pocitem, že zde jde Tarzan král džungle a najednou nás zavolal hlas matky, který s námi jednal, jako s dětmi, kterými jsme se už necítili? „Petříčku, byl jsi už čůrat?“, zavolá nevinně matka na svého syna a netuší, že o dvacet let později bude mít tento chudák stejný pocit, když na něj před lidmi zavolá jeho přítelkyně nebo manželka třeba „Miláčku, udělal jsi nákup?“

Všichni si pamatujeme rozšafné babičky, které se tolik těšily, až budou moci olíbat a ožužlat svého vnuka. Ale vnuk už byl chlap a neměl nejmenší náladu „papat buchtičky s čajem“ a líbat babiččinu lesklou tvář.  A teď, v dospělosti, je to všechno zpátky.

Mějte tedy trochu soucit a když budete stát se svým partnerem ve frontě s košíkem u kasy, nechtějte se s ním za každou cenu líbat a neříkejte mu nahlas zdrobnělinami, třeba se zrovna chystal ulovit svého mamuta…