Nejistota…

Ahoj.Zila jsem dlouho v nefunkcnim manzelstvi a mam dospelou dceru. Zamilovala jsem se a přestěhovala do malého města. Přítel má 2 malý deti – předškolní věk. Ma je u sebe asi 13 dnu v mesici. Ja mam kluky rada, oni mne taky, ale je toho na mne moc. Jejich matka se o ne moc nestara, nechava je u přítele i když jsou nemocni. Ja se o dceru prakticky starala sama, a taky o bratra kdyz mi umreli rodice. Vikendy bych chtela odpocivat, cestovat, vyletovat…. Dcera nechtela ke mne chodit a tak jsem si nasla garsonku a tam mne pravidelne navstevuje. Problem je v tom, ze bych s přítelem chtela byt, ale zaroven vím že nejbližších 15 let budu u neho nahradni matka. Casto se hadame a ja se s nim pak rozejdu, pak nam je smutno a zas se vrátíme a tak porad dokola. On je hodne flegmatik a ja temperamentní. On pres tyden jezdi pracovně pryc a ja jsem v cizim meste sama. Snazila jsem se nastavit pravidla – at mame 2 vikendy pro sebe. To on chce byt doma a penize vrazit do oprav bytu. Pres leto sme nikde nebyli, ale s kamaradem k mori jel. Pokud se jedna o deti, tak to dokaze naplanovat a na vikend s nima odjede k rodicum. Pise mu v noci nejaka kamaratka, pry jen kamaratka. Naposledy jsem mu volala kdyz byl pryc a mnel vecer vyplej mobil. Mam podezreni ze někoho ma , vim ze v minulosti byl neverny a jeho ex taky odešla kuli podezreni. Tvrdi mi ze mne miluje a ze nikoho nema. Kdyz nekde sme, kouka po jinych az tak, ze si to lidi vsimnou a ja si pripadam jak blbka. Ted sme ve stádiu.; ze planuji navrat do jiného města a jako posledni sanci vidime poradnu. Citim se sklamana a unavena. Jsem tak egoisticka kdyz se nechci starat o cizí děti? A.