Nějak nevím, jak se z toho vymotat…

Dobrý den René, chtěla bych radu ohledně vztahu s mužem, se kterým jsem se rok scházela, psali jsme si a bylo to fajn. Po pul roce jsem se dozvěděla, že přítelkyni udělal mimino. Když jsem s ním o tom mluvila, tak mi řekl, že to neplánoval, že mu ani není k čemu gratulovat, že z toho není nadšený. Myslela jsem si, že to řiká jen mě, ale později jsem se dozvěděla, že to říká všude, a že i ta jeho mu řekla, že buď dítě nebo rozchod. Bohužel to všechno přišlo v době, když už jsem byla zamilovaná a nějak nebylo cesty zpět. Všechny ty zprávy co posílal jak o mě nechce přijít a dopadlo to tak, že jsem mu znovu podlehla, protože jsem byla zamilovaná a doufala jsem, že se něco změní, že když o mě nechce přijít tak mě má třeba rád, že to není všechno jen o sexu. Před 14-ti dny přišel zlom, kdy jsem si řekla, že už to prostě nedávám a vztah jsem ukončila a hrozně ho zajímalo proč. A ještě mi nezapomněl napsat, že se omlouvá, že netušil, že jsem se zamilovala, ale věděl to skoro od samého začátku, kdy jsem mu to řekla. Navštívila jsem i psychiatra, nechtěla jsem brát žádná antidepresiva, tak jsem dostala prášky, který se berou jen když přijde úzkost. A včera se to stalo, přišla rána pod pás a to dítě se narodilo. Sesypala jsem se jako domeček z karet. Je to rodinný přítel, tak jsem se rozhodla proto, že to řeknu doma, řekla jsem to sestře a mamce. Obě se postavily za něj a řekly mi, že se nad to musím povznést. Když ono to není tak jendoduché, přestat na něj myslet, když o něm, kdykoli tak přijedu, mluví. Zařekla jsem se, že už tam nepojedu, dokud se trošku nesrovnám. Začali mi to vyčítat, že tam nejezdím, alespon za synovcema. Když jsem tam včera přijela, tak první co bylo tak mi ukazali fotku toho dítětě. Vydržela jsem tam deset minut a se slzami v očích jsem odjížděla domu. A ještě když jsem se sestry zeptala jestli se to už narodilo, tak mi s úsměvem na rtech řekla, že jo. Mamka mi řekla, že mi není 15 (bude mi 29), že se nad to musím povznést, ale ono to není tak jednoduché, když ho stále vídám a když už ho nevidím tak se o něm u nás hodně mluví. Mamka a sestra se rozhdoli, že se to tatkovi a švagrovi nesmí říct, aby si o něm nemysleli něčo špatného. Ráda bych jim to řekla, aby o něm alespoň přede mnou nemluvili. Vím, že je to hodně zamotaný, ale chtěla bych Vás poprosit o radu, nějak nevím jak se z toho vymotat. Moc Vám děkuji a přeji krásný den P.