Nechci to vzdát předem…

Ahoj, chtěla bych vědět tvůj názor, proc se ke mě takhle partner chova, nebo proč semnou je. Je mi 18 let, přítelovi 22. Jsme spolu 3 roky, bydlíme spolu třičtvrtě roku. Ze začátku vztahu bylo vše normální, přítel pozorný, hodný, vydělával si, trávili jsme spolu veškerý čas, ipres jeho časově náročný koníček-PC. Časem ale začly hádky zacházet do nehezké části- pritele občas nezajímá, jak se cítím, když se nějak chova a když se mu to snažím vysvětlit, vybouchne na mě, že mu zase jen otravuji den, že si furt něco hledám atd. Myslím ale že od něj očekávám takové ty běžné veci- aby měl stalou práci, aby se ke mě choval jako k rovnocenné partnerce, rozvhl si čas dopředu kdy bude semnou, kdy u PC-tim totiž kazí plány me.,když jsem nemocná , aby pomohl s domacnosti, aby o mě měl strach- Vi např. Ze se strašně bojim chodit po tmě domu sama, kvůli opakovaným špatným zkušenostem. Mame doma sice mého pejska, nenapadne ho ale vyvenčit a vyzvednout me-to třeba jen jednou za půl roku. s domacnosti taky ne že by nepomohl, ale myslím jen že proto abych si nemohla stěžovat. Je to tedy takový kotoc- já si stěžuju, jemu to je jedno, trápím se, pak si to vyjasnime a on to dělá furt- nenapadne ho ve 12v noci mě vyzvednout na zastavku, když pejsek nebyl venku a když ví že jsem teď nemocná. A mě to samozřejmě zase trapi, že on ví co mě vadí a je mu to jedno, a zas dokola. Vím že mnou partner opovrhuje, neváží si mě, ignoruje, nerespektuje. Je ale také pravda že občas mi vadí přehane věci, např že na něj vybouchne za neukliuenou koupelnu- můžu to říci i normalne, ale ja zbytečně vybuchnu- takže i partner má plné zuby me. Vím že „rozchod“ je řešení, nechci to ale hned vzdát tak predem Dekuji za názor