Nechci si už nechat ubližovat…

Hezký podvečer, asi potřebuji slyšet pravdu, protože jsem se před půl rokem dosti spálila a pořád se snažím v druhých vidět jen to dobré a nikomu neublížit. Ale nechci si už nechat ubližovat sobě. Před pěti měsíci jsem šla na schůzku, ze které ihned vykvetl vztah. Nedokázala jsem dotyčného milovat hned na první pohled, ale očividně jsem mu byla sympatická. Od začátku mluvil o tom, co spolu podnikneme, co mi koupí, byl štědrý a já vděčná za to, že jsem narazila na někoho, kdo mi projevuje víc než můj bývalý. Dlouho jsem nechtěla propadnout emocím a sama jsem je moc nevyjadřovala, abychom se lépe poznali a tak jsem přehlížela detaily, že moc netoužil po imtimnostech, ani když jsem se před ním převlíkala, tak se na mě ani nepodíval, nikdy mi nelichotil, že mi to sluší, něžná slova jsem slyšela jen po tom, co jsme si dali pár piv nebo víno, moc mě nechytal za ruku venku, koukal po jiných holkách a dával hezkým servírkám vysoké dýška. Pořád mluvil kam mě všude vezme, ale nevzal..to možná i proto, že bydlí trochu dál. Ale i tak mohlo se to nějak zařídit. Asi před měsícem se mé emoce prohloubily a začalo mi to všechno scházet, začala jsem toužit po romantice a hlavně po porozumění. Ještě pořád jsem to tak nějak neřešila až do chvíle, kdy naplánoval akci beze mě a to už všechno vyplavalo napovrch. Ne že bych nechtěla, aby se sám bavil, ale vídáme se 1x až 2x do měsíce a teď jsme už třetí týden bez sebe a má mnoho možností chodit ven. To všechno jsem mu sdělila a řekl mi, že mě má rád a to moc, jen to asi neumí tak dávat najevo. Dokonce mě i na tu akci nakonec pozval, protože prý netušil, že bych o to stála, ale kladl mi dost otázek předtím. Pak se nějak začal vzdalovat ještě víc a pár dní ani sám od sebe nenapsal. Pak jsem se naštvala, udělala to samé co on, že nemám čas a trochu jsem ho podusila a zase se kapku snažil aspoň psát, ale zjistila jsem, že zabrouzdal na chat. Tak nevím zda to, že jsem se odmlčela tomu ještě víc nepřitížilo nebo jestli to fakt nemá budoucnost.