Nechci pro něj být klaun…

Ahoj, píšu Ti a už asi vím, jaká bude odpověď. Těžko se to říká, ale mám ráda svého učitele na vš. Je docela mladý, mezi námi je rozdíl 12 let. A zdálo se mi, že i on se dívá po mě. Dokud mě nevyhodil ze zkoušky a ještě se mi poté vysmál, že bych potřebovala na naučení ještě tak měsíc. Moc jsem neuměla, to je pravda a hlavně jsem si vstříc jeho úsměvu ani nedokázala vzpomenout na základní pojmy. Ano, u té zkoušky se na mě smál. Mile. Od té doby obrat, nesměje se na mě, je jízlivý a já jsem smutná. Ještě před tou zkouškou jsem mu psala na soukromý mail. Že se nestíhám naučit a postěžovala jsem si mu s něčím. Odpověděl mi po měsíci, když jsem se nedostavila na termín, který mi vypsal (šla jsem hrdinně radši k někomu jinému). Napsal jednu větu ve smyslu, že to chápe a že snad to bude lepší. Obvykle neodepisuje skoro nikomu. Odepsala jsem mu, že bych ho ráda poznala líp a navrhla schůzku. Myslíš, že odpoví? Vím, že jeho předmět už mám za sebou, ale ne tak úplně – bude u státnic. Taky pravděpodobně vedoucí mé diplomky. Nechci riskovat vyhazov ze školy a zároveň o něj moc stojím. Bojím se, že on by první krok neudělal, i kdyby o mě stál, ale nechci pro něj být klaun.