Na normální vztah musím asi zapomenout…

ahoj René, chtěla bych se tě zeptat na názor, jsem s přítelem 2,5 roku, prvních 1,5 roku ale bydlel u své kamarádky a pak přiznal, že to byl spíše partnerský vztah, kdy si ale on dělal, co chtěl – tedy chodil sám do různých společností, byl nevěrný, ale večer se vracel k té ženě, min. rok v lednu se od ní odstěhoval a pronajmul si sám malý byt a jí řekl, že navrhuje 2 měsíční odluku, po té odluce řekl všem společným známým, že se chce pokusit o vztah se mnou, celou tu dobu jsme spolu intenzivně spali a tato část je opravdu nádherná, avšak dále chodil všude do společnosti sám, zejména s kamarádkami, se kterými se vodil po Praze za ruku, pokud jsme někam šli, trval na placení na polovinu, protož on trvá na spravedlivém vztahu, dárky mi nedával, od května do října pak bydlel u mě v domku, ale ani po mnoha intervencích, aby mi přispěl na nájemné či se rozhodl pro společné bydlení se nic nestalo, v září mi ale řekl, že mám čekat na požádání o ruku v nejbližší době a že se pokusíme o miminko, pak jsme jeli hned na dovolenou, opět hrazenou každý zvlášť, ale žádné požádání nepřišlo, ptala jsem se tedy, co se děje, on řekl, že jsem si to vyložila špatně a ohledně miminka řekl, že to řekl, aby mi uklidnil, protože vedle sebe mít rozhozenou partnerku, bylo to opravdu velmi bolestivé a on říkal takové věci, jako, že je na něj moc brzy (je mu 45 let a je bezdětný a chodíme spolu 2,5 r…) a že čeká, až se k němu vnitřně přiblížím apod. je mi už 46 let a bohužel ho velmi miluji, je opravdu božský v milování, nikdy jsem nic takového nezažila, ale já když se s ním miluji, tak se samozřejmě propojím i srdcem a tam vidím, že se mnou prostě nepočítá, tedy pokud bych si ho nechala jako milence bude mě to velmi zraňovat, nevím, co mám dělat, na normální vztah musím asi zapomenout.. moc děkuji za radu