Miluji svého expřítele!

Miluji svého expřítele! Ahoj René, s mým bývalým přítelem jsme se náhodně potkali na cyklostezce. Dali jsme se do řeči, ale jevila jsem trošku menší nezájem, neboť jsem ho vůbec neznala a bála jsem se, protože je o 11 let starší a mě bude za necelý měsíc 18. Ale věk u mě nehraje velkou roli. Hned jsme si, ale padli do oka a měli si skoro 4 hodiny o čem povídat a dokonce si i vyměnili telefonní číslo (nikdy předtím jsem své číslo nikomu po tak krátké známosti nedala). Začali jsme se scházet a mě s ním bylo opravdu velice hezky. Jednou jsme si tedy řekli, že to spolu zkusíme a začali jsme spolu chodit. Ale NEJVĚTŠÍM problémem kvůli kterému Vám tady píšu byla moje matka. Už od první chvíle, kdy jsem jí domů přivedla svého přítele ho neměla ráda. Neustále mi ho vymlouvala (nejdříve jsem si myslela, že pouze kvůli věku, ale odstupem času jsem si uvědomila, že prostě nechce, abych někoho vůbec měla) a dělala vše proto, abych se držela doma a hlavně nebyla s ním. Vyčerpávalo mě to. Několikrát jsem se proti ní postavila a snažila se jí vysvětlit, že ho opravdu miluji, ale ona mě nechtěla vůbec poslouchat. Mrzelo mě, že odsoudila člověka, kterého vlastně vůbec neznala. Navíc přes týden přebývám na internátě a tudíž jsme spolu mohli být pouze víkendy. Ale tohle mojí matce vadilo a každý den, když jsem byla zrovna s přítelem mi neustále volala, prosila mě, nutila a dokonce i vyhrožovala ať jsem s ní doma. Přestalo mě to bavit a všichni jsme si včetně mého přítele promluvili. Nakonec jsme si všichni určili jasná pravidla, že jakmile přijedu ze školy domů, tak budu trávit čas s rodinou a další dva dny s přítelem. Vydrželo to chvíli, než matka začala navyšovat čas trávení doma. A to, že doma budu celé dva dny a s přítelem pouze v neděli. To už mě opravdu vytočilo a řekla jsem jí, že jestli se jí nelíbí, tak nebudu domů chodit vůbec. A taky že jsem to tak asi 14 dní provozovala. Ale jednou si pro mě mamka dokonce přijela a donutila mě jít domů. Víte, teď to sice vypadá, že jsem rozmazlené malé dítě, ale zapomněla jsem zmínit, že moje matka zakázala mému příteli chodit k nám domů, aniž by jí někdy něco provedl, ba naopak i přesto všechno se k ní vždy choval velmi pěkně, pomlouvala ho přede mnou, dokonce mu i několikrát vynadala a já už nevěděla, jak dál. Několikrát mě i uhodila, jen za to, že jsem se zastávala svého přítele a chtěla jít za ním. S přítelem jsme se pořád kvůli mojí matce hádali a já už nevěděla, co mám dělat. Nezvládla jsem to a rozešla se sním, protože jsem se pořád stresovala a myslela jsem si, že to bude pro nás pro oba takhle lepší. Ale naopak! Bylo to ještě mnohem horší. Poté jsme se k sobě na nějakou dobu vrátili, ale potom se nám to opět rozpadlo, protože nám do toho moje matka pořád zasahovala (jinak jsme myslím nějaké velké problémy neměli). A on si po tom druhém rozchodu už našel někoho jiného, ale poté se vrátil ke mně s tím, že mě miluje a nechce beze mně být. Ale asi za necelý měsíc se se mnou rozešel s tím, že chce být s jinou. A já se teď opravdu hrozně moc trápím. Každým dnem doufám, že se vrátí a strašně si to přeji. Dokonce jsem i našla možnost, aby nám to opět fungovalo. S tátou se totiž asi za 14 dní stěhujeme do bytu a domluvili jsme se, že by u nás mohl kdykoliv bývat, neboť mám s tátou opravdu skvělý vztah a proti příteli nikdy nic neměl. Ale víte jak to chodí, když má v rodině i v domácnosti hlavní slovo žena:D. Problémem byl i můj věk, protože co si může dovolit 17-letá holka? Byla jsem ochotná se kvůli němu i odstěhovat, jen proto, abychom mohli být spolu, ale kvůli věku jsem bohužel nemohla. A ještě bych chtěla dodat. S přítelem jsme si domluvili 2 dny po rozchodu schůzku a říkal mi, že mě pořád miluje, že sám neví, co má dělat, má zmatek v hlavě, ale chce být šťastný. Bohužel v té době měl už jinou přítelkyni, ale říkal mi, že do ní zatím není zamilovaný. Ale jsou to už 3 měsíce, tak se možná už něco změnilo. Kontakt spolu neudržujeme, protože jsme se hodně pohádali, ale já i přesto vím, že mě má stále rád, ale musí na to přijít sám. Možná jsem naivní, nevím. Ale opravdu se hodně trápím. Nedovedu si po mém boku představit někoho jiného 🙁 Co si o tom myslíte? Má takový slepovaný vztah ještě někdy šanci? Předem děkuji za odpověď.