Měli jsme být kamarádi…

Zdravím Vás René, na začátek, jsem dost emoční člověk, řeším většinou vše srdcem a ne rozumem. Před měsícem jsem poznala jednoho muže/kluka, Psali jsme si celý den, já si v tu dobu užívala samotu, nepouštím si moc lidí k tělu a vztah jsem ani upřímně nechtěla, spíše mi chyběla společnost a objetí. No, skončilo to tak, že ještě ten den večer přijel ke mě na film, ujasnili jsme si, že nejde o rande ani o sex, k ničemu nedošlo, spal u mě a druhý den ráno došlo jenom k puse, ale byl velmi aktivní a ještě ten den jsme byli zase spolu, drželo mě něco zpátky ale užívala jsem si to a nedávala tomu žádnou nálepku. Takhle to pokračovalo pár dnů, mazlení, objímání na veřejnosti, líbání atd… Párkrát se zmínil o své ex, dokonce i ve smyslu, že myslel, že bude jeho jediná (měl jediný vážný vztah 3 roky, byl dříve dost obézní a během prázdnin zhubl 53kg). Ptala jsem se ho jestli to má vyřešené, prý ano, ale očividně neměl. rnNěčím se mi pořád nezdál, a když mi řekl, že o víkendu jede pryč, došlo na sex, iniciovaný mnou v obavě, že už se neuvidíme, jinak by k tomu došlo později (nebo taky vůbec). Udržovali jsme spolu kontakt, který ale vždy zosnoval on a já s říkala, proč když se mi nezdá, ho nekopnu do zadku, ale nechtěla jsem být sama.rnPo dvou dnech přijel, došlo jen na sex a pak jsme se dva dny neviděli, jen si psali, že se uvidíme další den. No a já už tušila, že k němu něco cítím. Alarm v hlavě a stejně jsem nic neudělala a čekala na něj kdy dorazí, neozýval se, měl zpoždění hodinu a hned poznal, že se mi to nelíbí, long story short, zjistil, že se mi líbí a dost ochladl, jsme prý přátelé, nic víc. Naštěstí za dva dny se odstěhoval do Prahy a já to brala za ukončené. Po šesti dnech zavolal, dvouhodinový hovor, vše super, že chce abych za ním přijela a kdoví co, no od té doby mi každý den psal sáhodlouhé romány, ptal se na mě, psali jsme si opravdu dost hojně nebo zavolal, psala jsem si s ním jako kamarádka, on sem tam napsal, že na mě myslí jak se mám, slovo o puse atd. Podle mého si takhle kamarádi nepíšou 🙂 Každopádně o víkendu jsem za ním měla přijet, ale v pátek došlo ke konfrontaci z úplně obyčejného „děje se něco?“ Normálně jsme se toho druhého ptali jestli se něco děje, když se mu ten druhý zdál jiný. Ale teď mě zahrnul slohem, jak není online nonstop, přijde mu, že jsem do něj zakoukaná, že na něj tlačím a s nikým nechce nic mít atd. No dopadlo to tak, že jsme se rozloučili. Já k němu náklonnost určitě cítila, ale byla jsem spíš poblázněná do iluze, a v tu dobu se cítila být sama. Skončilo to podle mého dětinsky a neuváženě, ráda bych s ním byla v kontaktu jako kamarádka, opravdu mě odpudil abych k němu měla zase city. Ale říkám si, jakou budu mít sebehodnotu, když mu napíšu první? A co bych mu vůbec měla napsat? rnZaměřila jsem se teď na sebe, ale často na něj myslím a ráda bych věděla jak se má. Hlava říká nepiš mu a srdce zase opak, stejně jako moje okolí. Co se stane horšího, než že mi neodepíše? Jinak jsem sebevědomá, schopná žena, ale přitahuji si do života takové elementy a pak jsem z toho špatná několik týdnů.rnDíky za reakci