MARILYN MONROE – cesta vzhůru

Kdyby se někdy konala dražba, ve které by si ženy mohly koupit božské tělo a nádherný obličej Marilyn Monroe, vznikla by zřejmě davová hysterie. Kdyby se ale dražil její život, nejspíš by ho nikdo nechtěl ani zadarmo.

5. srpna 1962 čekal mladý reportér Joe Ramirez celou noc na telefon z dobře podplaceného zdroje, který mu měl jako prvnímu oznámit, že zemřel světově proslulý herec Charles Laughton. Ve svém čekání byl trpělivý, věděl, že mu tahle zpráva zajistí první stránky a tučný honorář. Noční stíny už ale pomalu začaly ustupovat, když si Joe pomyslel, že Laughton to asi jen tak nevzdá a odhrnul přikrývku ve své posteli, aby si alespoň na chvíli zdřímnul. Těsně před pátou se ale rozdrnčel telefon.

„Ramirez, prosím…“ ruka, ve které držel sluchátko, pod tíhou zprávy klesla. Mladý muž chvíli seděl na posteli a snažil se vzpamatovat. Potom prudce vstal a syrovým hlasem oznámil: „Budu tam.“ Zavěsil, jednou rukou sebral ze židle svou letní bundu a odešel z bytu. S těžko ovládaným napětím nasedl do auta a nastartoval. Ulice Los Angeles byly nad ránem prázdné, proto byl za několik málo minut na místě. Zhasl světla, zhluboka se nadechl.

Lež, kterou si během krátké cesty připravil byla dobrá a ve všech jiných případech by určitě zafungovala. Tohle ale nebyl běžný případ a Joe cítil, že se chvěje. Neměl ale na vybranou, proto všechno vsadil na jedinou kartu. Chvatně vstoupil na pozemek a na otázku policisty v předstíraném spěchu a se značnou povýšeneckou arogancí neurvale odpověděl: „Jsem z úřadu koronera.“ Policista se nadechl k další otázce, ale protože tento měsíc už jeden pracovní přestupek měl, nakonec neřekl nic a vpustil Ramireze do domu bez dalších průtahů.

Marilyn Monroe ležela na posteli, na rukou měla oloupaný rudý lak na nehty a vlasy měla rozcuchané a úplně spálené od všech možných kadeřnických procedur. Ležela v jakési semifetální poloze a lékař nemohl její tělo narovnat, protože posmrtná ztuhlost překročila určitou mez. Bylo evidentní, že je mrtvá už řadu hodin. Ramirez věděl, že má světového sólokapra, ale šťastný se necítil…

Narodila se 1. června 1926 jako Norma Jean v Los Angeles. Otec matku i dítě opustil ihned po jejím narození a jeho skutečné jméno je nejisté. Osobnost matky je děsivě jistější – většinu svého života strávila v psychiatrické léčebně, dědeček Marilyn pravděpodobně zešílel v důsledku posledního stádia syfilitidy, na kterou zemřela v útulku nejspíš i její babička. Rodinnou anamnézou se jako kletba vinuly nejrůznější duševní choroby.

Marilyn se téměř okamžitě stala sirotkem a k pochopení jejího dětství stačí jen jmenovat: deset dětských domovů, dva roky v městském sirotčinci a čtyři roky s pečovatelkou, přidělenou okresním úřadem. Tragické rodinné dědictví v podobě schizofrenie a manické poruchy přineslo do života Marilyn riziko, které se ale nikdy nemuselo naplnit. Ovšem průběh jejího dětství hodnotí všichni odborníci z oblasti psychologie i psychiatrie jako startovní čáru k nevyhnutelně tragickému osudu. Marilyn, která jako malá nikdy nenašla žádnou náruč, do které by se mohla schoulit, velice trpěla. Podle několika zdrojů byla v dětství pohlavně zneužívána. Aby přežila tísnivé podmínky svého života, musela se naučit nepoddávat se bezmocným pocitům, musela se naučit potlačovat všechen svůj strach a obavy ze světa, který pro ni měl jen křik a bití. Zvládla to, ale v noci, když usnula, začal její mozek tyto tísnivé pocity znovu uvolňovat a Marilyn začala ještě v dětství trpět silnou noční úzkostí a nejrůznějšími děsy.

Když bylo Marilyn 16 let, byla postavena před snadnou volbu – buď se vdá, nebo se bude muset vrátit do sirotčince. Tak se provdala za Jima Doughertyho, který se živil jako balzamovač mrtvol. Marilyn měla poprvé v životě domov a na toto období vzpomínala jako na nudné, ale šťastné. Zasáhla ale válka, její manžel musel odejít a Marilyn nastoupila jako dělnice do továrny na padáky: „V továrně jsem musela nosit pracovní kombinézu, ale překvapilo mě, že to vyžadovali. Obléknout dívku do kombinézy je totéž jako nechat ji pracovat v přiléhavém spodním prádle.“

Tělo Marilyn se vyvinulo do dokonalých tvarů a sama Marilyn navíc bez  jakéhokoliv přičinění vyzařovala zvláštní druh energie, takže chlapi se kolem ní rojili jako vosy. Toto její osobní vyzařování ale nepůsobilo jen na muže. Marilyn ze které se později stala bohyně sexu, neměla nikdy v životě sokyně. Ženy, které ji jen trochu blíže poznaly o ni pečovaly jako o ztracené kotě – v jednom případě dokonce i za cenu ztráty vlastního manžela.

Ještě v továrně se mladá dělnice setkala s Davidem Conoverem, armádním fotografem, jehož úkolem bylo nafotit pěkné dívky pracující pro armádu, pro zvýšení pracovní morálky v armádě. Conover si mladé Normy okamžitě všiml, jako kdyby v celé továrně žádné jiné dívky nebyly a Norma Jean si téměř okamžitě začala přivydělávat jako modelka. Z přivydělávání se záhy stal hlavní pracovní poměr a  Norma povzbuzena prvním životním štěstím zatoužila po jeho pokračování. Rozvedla se s manželem a přestěhovala se do Hollywoodu s vírou, že dosáhne ještě většího štěstí – stane se herečkou.

Pokračování známého ale v minulosti mnohokrát zkresleného příběhu najdete na Femině v pondělí 10. března.

7.3.2008 12:00| autor: Mirka Kolářová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist