Máme šanci vztah zase zachránit?

Ahoj, Chtěla bych se zeptat, jak to mám chápat a zda máme ještě šanci. Mám přítele (25) a mě je 29. Jsme spolu už přes 3 roky (z toho 2 roky spolu bydlíme v jedné místnosti u nás doma a vidíme se denno denně). Bylo nám fajn, žádné problémy, až před necelým rokem jsem začala řešit bydlení, že by jsme si mohli udělat byt z půdy a přítel s tím souhlasil. Jenže se toho nějak lekl a tak jsme to nerealizovali, ale pak jsem se ho tak 1x za měsíc ptala, jak to teda bude. Až najednou došel s tím, že by jsme si mohli jít sednou někam a probrat, co tam v podkroví budeme chtít. Tak jsem z toho byla nadšená a moc jsme se oba těšili. Už se to začalo řešit, když v tom při jednom povídání mi říká, že má krizi a řeší to v sobě, že vůbec neví, co chce a že by potřeboval pauzu, aby si vše v hlavě urovnal. Že si teď ani není jistý tím, jestli chce 100% být se mnou. Že mu na mě záleží, nějak mě miluje, ale není to 100% a nechce mě už trápit, tak to chce teď jednou pro vždy vyřešit. Že si toto nikdy nemohl za poslední dva roky pořádně uvědomit, jestli mu chybím, protože jsme pořád byli spolu. Souhlasila jsem, protože už mě ta nejistota ničila. Tak byl ještě 14 dní u nás a hledal si byt. Vše fungovalo výborně těch 14 dní, tak jsem se zeptala, proč teda to stěhování a že se bojí, že to padne zase zpět do stereotypu. Tak sem říkala, že teď, když máme na sebe čas, tak to krásně funguje a on mi řekl, že teď chtěl si ten čas udělat a né vždy tomu tak je. Když se stěhoval pryč, tak jsem se loučili na několikrát (objetí, polibky) a poprvé v životě jsem ho viděla plakat jak želvu. Pauzu jsme si domluvili na 2 měsíce bez kontaktu s tím, že já ho nebudu kontaktovat, ale když on bude chtít třeba po měsíci se potkat, ať se ozve. Tak teď čekám, jak to vše dopadne. Moc ho miluju a nechci ho ztratit. Máme šanci vztah zase zachránit?