Mám už dva roky milence…

Milý René, Trápím se s jednou otázkou a myslím, že Ty bys ji mohl rozlousknout a trošku mně (a třeba nejen mně) otevřít oči. Mám už dva roky milence. Milujeme se opravdu hodně, ale oba máme rodiny a nechceme je opustit. Já jsem s ním proto, protože manžel moji přítomnost po 20 letech (moje první známost), už moc nevyhledává, a i když je spolehlivý a občas i milý, tak se už zhruba deset let cítím hodně sama a potřebuji lásku jako sůl. Teď k mému příteli. Je to vztah na dálku. Vidíme se jednou za měsíc, což mi vyhovuje, častěji by to bylo velké riziko. Sex s ním je naprosto úžasný, je pozorný atd. Ze začátku mi stále volal, i několikrát denně, jak už to bývá, psal dlouhé emaily, esemesky, byli jsme stále v kontaktu. Jenže postupem času stále ubírá, prý má moc starostí a práce a hlídá ho žena atd. atd. Ale píše mi stále cca dvě esemesky denně, zakončené občas ujištěním, že mě moc miluje a strašně si mě váží. Já se čas od času opatrně ozvu, že bych chtěla i víc, třeba si zase občas i zavolat nebo napsat email, ale on to bere jako výčitky a je z toho nešťastný a naopak zase na čas o něco ubere. Ale prý mě miluje tak moc, že pro mě v noci nespí. Ale tvrdí, že to má opravdu teď tak těžké, že lítá od rána do večera a nemůže ani zavolat, protože v práci by ho viděli a doma jsou děti nebo žena. Dřív jsme si volali i v noci, když jsme byli sami, ale to už dlouho nejde, protože on musí spát, aby nebyl ráno unavený. Protože když je unavený, tak je pak nemocný. Tak zavolá cca jednou za dva měsíce na dvě minuty, než mu do toho skočí žena. Volá mu často, i když jsme spolu. A teď ta otázka. Je pravda, že muži to „milostné vrkání“ potřebují jen na začátku vztahu a pak se bez něho už klidně obejdou? Chci po něm něco, co už mi po dvou letech dát opravdu nemůže (viděli jsme se za tu dobu tak dvacetkrát, takže jako bychom spolu byli teprve dva měsíce (-: ), i když mě třeba opravdu miluje? Proč to ženy mohou pořád a muži ne? Neměla bych být spíš šťastná, že mi ještě aspoň občas napíše krásnou sms? Jak to vidíš Ty? Příbuzná má také ženatého milence (ona vdaná není), znají se přes půl roku, volá jí desetkrát denně, píše takřka pořád. Přitom je také velmi vytížen, ale využívá každou minutu. Jak dlouho myslíš, že mu to ještě vydrží? A teď prosím o radu. Mám čekat, až se ze dvou esemesek denně stane jedna za týden, nebo ho mám opustit? Nebo se s tím smířit, protože je to u chlapů normální, a maximálně ho podpořit, nic nevyčítat? Věř, že ho opravdu miluju, tento stav mě denně trápí a musím to řešit. A nemám odvahu mu poslat dopis na rozloučenou, dokud se s Tebou neporadím (-: Protože jakmile to udělám, bude to definitivní, i kdybych litovala zpětně sebevíc. Moc ti děkuji.