Mám u něj ještě šanci?

Dobrý den, měla jsem přítele skoro rok, zezačátku jsme byli hrozně šťastní, zamilovaní, je romantik, takže mluvil i o svatbě, dětech, i když samozřejmě nic určitého, jen hezké plány do budoucna, že se mnou v životě dál počítá… Klapalo nám to, ačkoli to byl vztah na dálku. Před prázdninami mi řekl, že nastoupí na časově velmi náročnou školu a i když si to nedokáže představit, budeme se nejspíš muset koncem srpna rozejít, protože pak už nebude mít ani chvilku pro sebe, natož pro přítelkyni vzdálenou většinu času 100 kilometrů. Poslední prázdniny jsme si ale měli užít a strávit je celé spolu. Bohužel to nedopadlo a přítel se rozhodl rozejít hned. Od té doby se poměry změnily, bydlím teď pouhých 30 kilometrů od něj, ve městě, kam chodí na školu, takže by nebyl problém se vídat, ale nevrátili jsme se k sobě… Řekl mi, že pro něho je to už pryč, ale nevypadá to tak. Přes facebook je odtažitý, ale vídáme se, když jsme spolu, je to skoro, jako bychom se nikdy nerozešli, chová se skoro stejně, občas mi polož ruku na koleno nebo mě drží za ruku, obejme mě; mám z něj pocit, že mě má pořád rád… Když už spolu jsme, zůstává se mnou déle, než by musel, jako kdyby se mnou chtěl trávit čas… Občas u mě přespává, a kdyby šlo jen o sex, řekla bych si,že to nic neznamená, ale když vedle mě jen leží, nic „nezkouší“, drží mě za ruku a hladí mi ji a takhle spolu usínáme, a ještě mi říká, jak je mu krásně, tak nedokážu věřit, že bych pro něj už nic neznamenala… Co myslíte Vy? Mám u něj ještě šanci a prostě jen je mu trapné vzít to zpátky, nebo se i takhle důvěrně někdo chová ke kamarádce s výhodami? Trvá to už dva měsíce a nevím si rady, jestli si s ním promluvit nebo to vzdát… Děkuji za odpověď, I.L.