Mám se ještě vůbec snažit?

Zdravím Vás, chci se zeptat, zda se mám ještě snažit. Před narozením dcerky (4,5 roku) byl partner hodně aktivní. Problémy nastlaly, když jsem byla na mateřské dovolené. To bylo, stav se tamhle, zařiď tohle. Vždyť jsi na mateřský … Po dvou letech jsem do práce opravdu utíkala, ale kvůli kariéře to nebylo. Většinu věcí pro dcerku jsem zařizovala sama. Včetně cvičení pro děti, o víkendech s ní chodím do dětského divadýlka, zkouším s ní doma různé tvoření, hrály jsme na hudební nástrojky, chodím s ní na plavání. V zimě jsme zkoušely brusličky. Do toho samozřejmně chodím do práce a starám se o barák. Doma se snažím jednou nebo dvakrát vyluxovat do týdne (dcerka nesnáší vysavač), a udržovat provozní pořádek. A taky samozřejmě žehlím (oba jsou exematici). Ráno malou vodím do školky, teď už většinou vozím. Partner dojíždí (chápu že je unavený), ale na to se nedá vymlouvat donekonečna. Aby si dopočinul, tak chodil na 2-3 hodinové procházky denně, mobil nechal doma. Po návratu, že to a to není zařízené. Po několika hádkách ty svoje procházky eliminoval. Do těď ale když slyším slovo procházka, tak se mi otvírá kudla v kapse. Moc mi naštěstí není vytýkáno, že moc nevařím. Při tom celodenním maratonu to už vážně nedávám. A úplně přesně moje parketa to není. Prý je vidět, že mě to nebaví. O víkendech ale nemám na vybranou. 🙂 Abych úplně nezešílela, tak jsem si nechala úterý pro sebe, to má hlídání partner (chodím tancovat). A v pátek mám 1 hodinu tance (jako lektorka). Kdyby mi nepomáhala panímáma, tak jsem se už dávno zhroutila. Prakticky se s partnerem dohaduje pouze o financích a kdo vyzvedne od babičky dcerku, nebo když potřebuji od něj dcerku pohlídat. Od víkendu spím u holčičky v pokojíčku, partner se stejně každý den dívá skoro do 10:00 na televizi. Několikrát jsem zvažovala pro nás dvě najít si podnájem a ať si partner žije jako svobodný. Na malém městě je to problém, u nás v práci se navíc dost vyhazuje. Mě bylo v červnu už 40 a měla bych ráda klid. Nemusím snad ani psát, že 2. dítě nechtěl a já už vzhledem k věku jsem za zenitem. Nikoho nového si hledat nechci, nemám čas chuť, energii ani povahu někde někoho lovit. Chci vychovat holčičku a chci mít už konečně klid. Mám se ještě vůbec snažit? Mně se upřímně už vůbec nechce. děkuji Petra

Odpověď

Ahoj,
tak to je docela masakr. Podle toho co jsi popsala, tak ty vlastně ani chlapa nepotřebuješ! Stejně všechno děláš sama a on ti ani trochu nepomůže a to, že jednou týdně na hodinu pohlídá vlastní dceru, z něj ještě otce roku nedělá! Tady je jen jediné řešení. Dej mu nůž na krk a buď na váš společný život budete oba dva anebo zůstane sám a může odpočívat, až se z toho zblázní. Jsou určitá pravidla, jak by to mělo ve společné domácnosti chodit, ale u vás to nefunguje ani náhodou. Docela se mi dere na mysl, že máš doma takového novodobého otrokáře. Bouchni do stolu a dej mu, co si zaslouží. Klidně mu řekni, že může jít na další procházku, ale ať nechá doma klíče a už se nevrací. Pokud byste měli ještě jedno děcko, tak by ses musela nechat naklonovat! Ale opravdu, dej mu nůž na krk a buď to půjde společně a nebo to nemá cenu. To ti bude bez něj líp.

23.10.2019 6:00
Více o tématu: cvičení

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist