Mám mu věřit?

Čau René, tak si tady pročítám ty Tvé odpovědi a moc se mi líbí (i ty záporné). Taky bych chtěla znát Tvůj názor ;-)Znám se téměř 6 let s jedním bezvadným chlápkem. Seznámili jsem se v době, kdy já už chodila s mým nynějším mužem. S pravdou jsem šla ven a on od našeho rodícího se „mileneckého“ vztahu dal ruce pryč. Zamrzlo nám to na sexu párkrát do měsíce nic víc, nic míň. Já do něj tehdy byla absolutně zamilovaná a naháněla ho kde jsem mohla. On byl mladý, nechtěl se vázat a především jsem nebyla sama, takže jsem mu za to pravděpodobně nestála. Ukončila jsem to a po nějaké době jsme se potkali znovu a začali se znovu stýkat a samozřejmě spolu i spát, ovšem tentokrát tomu najednou bylo jinak, měla jsem pocit, ze o mě opravdu stoji a že by chtěl něco víc, než jen pár společně strávených nocí. Najednou z ničeho nic se odmlčel a nereagoval naprosto na nic. Vykašlala jsem se na to a žila dál svůj oficiální život. Asi po 2 měsících se náhle ozval s tím, že mě miluje. Bylo to tehdy poprvé co mi něco takového po těch letech řekl. Pochopitelně jsem neuvěřila. Nedokázala jsem se pro něj rozhodnout a naplno mu důvěřovat. Oznámila jsem mu na rovinu, že už je pozdě a že se budu vdávat. Vdala jsem se. (Manželství se mi rozpitvávat nechce, to je další téma na dotaz :-D) Ale abych se dostala k podstatě mé otázky…I teď když jsem vdaná, si dál píšeme a stýkáme se, i když s podstatným rozdílem, tentokrát už spolu nespíme. Tvrdil mi, že u něj se nic nezměnilo, miluje mě, touží po mě a přeje si být se mnou a neustále řešíme jaký to byl vůl, že o mě musel přijít aby si tohle uvědomil. Kamarádit se mnou prý nedokáže, ale to ani já ne i když bych to dokázala ráda 😉 Píšu to odlehčeně, ale legrace to není! Co si o tom myslíš ? Měla bych zkusit mu věřit a jít do toho naplno se vším všudy ? Já 32, On 35, závazky mám jen já, on je svobodný. Díky za odpověď a měj se fajnově.