Mám být trpělivá?

Ahoj..normalne takove diskuze nečtu ani nevyhledávám ale pohled muže by me zajimal. Ke mi 30 let a mám za sebou dva dlouhe vztahy 5 a 6 let…ten delší byl co se zkušeností tyče hodně vysilujici. .nicméně jsem se dala dohromady se stejne starým klukem který byl 2.5 roku sám mel hodně aktivit každý den nějaký trénink sportu…a kamarádi a trochu hospůdka. .po prvním měsíci se semnou rozesel ze me nemá rád tak ja bych si asi představovala a za týden se vrátil ze mu chybim. ..vydržel 4 mesice a udělal to zase..je to hodny chlap co nemá ve zvyku střidat ženy. Když to udělal po druhé tak ze slovy ze mu chybi ta jeho volnost ze si zvyk na to ze si dela co chce a ze neni zamilovanej a vzápětí na to ze mu ale hrozne chybim a ze neni chyba ve me ale v nem. ( mel u me full servis každý den večeře když jsem přijela z prace a v ničem jsem ho neomezovala abych ho nevydesila. Hodně introvertní osoba.) A protoze jsem o něj nechtěla přijít protoze mam pocit ze asi potřebuje čas. .ze se to v nem pere..bývala přítelkyně mu zakazala úplné všechno. .tak jsem mu nabídla milenecký vztah a přijal. .po našem prvním setkání tohoto typu jsem mela pocit ze to bylo úplné jine bez před tim a právě snad o 1000% lepší a cítila jsem z něj ze to není jenom sex. Otázka zni jestli si to jen namlouvam ze by ke me něco mohl cítit a není ještě připraveny. .a nebo nic necítí a prostě to tak bere..těžko se popisuje něco takového když se událo hodně věcí a slov mezi námi a nejde to napsat zkrácene. Mam byt trpeliva a vydržet to takhle?ze by se mu rozsvítilo? Protoze když odejde tak to vždycky rozbrecim a boli to