MALÍŘKA GENERACE TŘICÍTNÍKŮ SE VRACÍ V NOVÉ KOLEKCI PŘÍBĚHŮ S ŽENSKOU HRDINKOU… tip nejen na víkend

Veronika Holcová v Česku vystavovala například v olomoucké galerii Caesar nebo v pražské síni Behémót. Její práce zaznamenaly úspěch na řadě veletrhů současného umění. „Na podobných akcích jsme prodali hned několik obrazů Veroniky Holcové, které jsou nyní součástí soukromých sbírek v USA, v Itálii, Švýcarsku nebo Německu. Myslím, že autorka je sběrateli pozitivně vnímána pro svou osobitost a nezaměnitelnost v kontextu současné malby jejích generačních vrstevníků,“ soudí Jiří Švestka.

Základem nové kolekce Území / Territory je čtveřice velkoformátových obrazů. Hlavní hrdinkou je mladá žena, jejíž pohyb a napětí kontrastují se zasněným výrazem v tváři. Příběh se odvíjí na kulisách vrstvené, horizontálně členěné krajiny. Ta má blíže k pocitu a atmosféře z nějakého prostoru, které uvízly v paměti, než ke skutečné krajině.

V sérii Území se vlastně ve všech obrazech objevuje ženská postava. To ve vašem díle není novinkou až na to, že nyní jde stále o stejnou ženu. Mohla byste poodhalit její vlastnosti a zázemí?

Slovo „území“ mým uším zní jako zaklínadlo – je v něm obsažen výraz „zem“, který prosakuje i do obrazů. Hlavním motivem cyklu je hledání a vymezování území, ať už v rámci prostředí nebo vlastní duše či imaginace. Má hrdinka je přítomna na všech velkoformátových částech série. Pozadí se proměňuje, ona zůstává až na drobné změny v mimice tváře stejná. Už jsem zmínila, že má často zavřené oči, takže bych řekla, že spíše putuje po krajinách vlastního světa a svých vizí než po skutečném, reálném území. Imaginární rovinu ještě posiluje paralelní série obrazů, zachycující sny a představy té ženy. Trochu těžší sny, které by většina z nás odnesla tíží na prsou při probouzení.

Taková Alenka v krajině za zrcadlem?

Taková trochu zestárlá Alenka. Tu postavu jsem malovala s tím, že se její věk pohybuje kolem třiceti. Je to má generace. Postava vyznívá mnohem reálněji než prostor, do něhož je zasazena. Na hrdince jsou zřetelné atributy žen, které denně potkáváme na ulici. Představivostí jsou možná ještě ve světě mladých dívek, povinnostmi, starostmi i stylem života se staly součástí dospělého, hektického prostředí.

Velká plátna doplňují na výstavě i formátově menší obrazy. Jako kdyby tvořily vlastní příběhy.

Jde o obrazy, které vznikají na základě našich snů a představ, jimiž překrýváme základní rovinu vnímání. To je také hlavní téma výstavy, že tento lineární prostor, který vidíme a který jsme ochotní si připustit, máme každý. Druhá rovina, jež má blízko ke snění a fantazii, se bohužel vytrácí s věkem.

Můžete představit svého hosta, který v Galerii Jiří Švestka vystavuje spolu s vámi?

Eugenio Percosi je italský umělec, který žije a tvoří v Praze. S jeho pracemi jsem se nedávno setkala a pocítila jsem spřízněnost naší tvorby. Jedna z jeho instalací, která mě zaujala, bude vystavena v parteru Galerie Jiří Švestka. Jedná se o pohled z ulice do černobílého interiéru bytu – jde o jiné zpracování prostoru / území, které podobně jako některé mé obrazy vycházejí ze snů.

Silvie Marková

Výstava potrvá až do 3.prosince
GALERIE JIŘÍ ŠVESTKA je otevřena od úterý do pátku,
od 12 do 18 hodin, v sobotu od 11 do 18 hod.