Svatba jako řemen přesně podle tradic

Konečně jste se dočkala a teď vás všichni kolem jen straší, co všechno musíte dodržet, aby vaše manželství klaplo? Pojďme se podívat jak je to s tradicemi ve svatební den…

Svatba je docela jistě velký den – a bývalo to tak odjakživa. Vždyť kolem svatebního obřadu vzniklo mnoho pověr a tradic, které se ve větší či menší míře dodržují dodnes. Podle tradice by nevěsta měla mít v den svatby na sobě něco půjčeného (pokud možno od nejlepší přítelkyně, protože to symbolizuje přátelství), něco modrého, něco nového (to symbolizuje nový život) a také něco starého – nejčastěji rodinný šperk, který se dědí z generace na generaci.

Ženich by před obřadem neměl vidět nevěstu ve svatebních šatech a sám by neměl mít motýlka. To aby nevěstě neuletěl. Jste-li na svatbu pozváni, nezapomeňte s sebou vzít sáček rýže. Když rýží zasypete novomanžele, prý jim tím zajistíte plodnost a početné potomstvo.
Jako symbol společného soužití se ženichovi připíná na nohu koule. Nevěsta musí řetěz přepilovat, nebo svého vyvoleného vykoupit. Podobné je to s chomoutem. Svatební hostina by měla začít rozbitím talíře. Střepy mají přinést štěstí a společný úklid zároveň symbolizuje budoucí soužití, spolupráci a harmonii ve vztahu, přičemž ten, který zametá má údajně ve vztahu mnohem více pracovat v domácnosti, takže se docela jistě chopte raději lopatky. Vzájemnou spolupráci symbolizuje také jídlo z jednoho talíře. Symbolizuje dělbu všeho společného na půl. Ovšem na tuto tradici si nejspíše vzpomenete až u rozvodu.

[[related]]

Asi nejvíc vášní budí zvyk, který pochází z Moravy: únos nevěsty. Než se rozhodnete pro únos a následnou veselici v jiné restauraci, myslete na to, že v původním místě oslav zůstala řada svatebních hostů, kteří se mohou právě teď nudit. Nehledě na to, že se nakrásně může stát, že vás ženich ani nebude postrádat, a to by bylo velmi nemilé:-).

Při svatební hostině se také loupí nevěstin střevíček. Za každý tanec s ní pak musí zájemce zaplatit. Na samotném konci hostiny se seřadí všechny svobodné a nezadané ženy a dívky, a nevěsta, otočena k nim zády, hodí kytici. Ta, která ji chytí, by se měla do roka vdát. Ženich by měl nevěstu přes práh společného domova přenést. Novomanželka se tak má odpoutat od své minulosti a začít společnou cestu životem. Dříve lidé věřili, že tím také odeženou od svého příbytku zlé duchy.

Když se berou tradice až příliš vážně

V naší rodině byl jeden zamilovaný mladík, Pavel se jmenoval, a ten s velkou a neutuchající láskou požádal o ruku svou milou Marii. Marie pečlivě dbala na přípravu svatebního veselí. Plnila veškeré tradice a vyhýbala se všemu, co by jí podle pověr mělo přinést smůlu. Na hostinu sezvali spousty hostů a těšili se, jak si to užijí. A užívali. Hodovali, pili, znovu hodovali, pak znovu pili, pak nevěstu unesl přítel ženicha, a než ji ženich našel, únosce ji stihnul svést...

Tradice jsou tradice, a tak v nich vesele pokračovali. Nejprve tradice s házením. Nevěsta svatební kytku skutečně házela. Pravda, ne po svobodných dívkách, nýbrž po ženichovi. Ženich házel prstýnkem – po nevěstě samozřejmě. Nevěsta po ženichovi dortem a koláčky. Nezapomněli ani na přenášení přes práh. To ženich vynášel svého bývalého kamaráda z hostiny. Byla to svatba, která tradice pojala po svém – a vrchovatě.

A jaká byla ta vaše? Dodržovali jste tradice?