Těhotenství a porod očima moderní psychologie

Podle Stanislava Grofa hraje období těhotenství ženy a dále pak způsob porodu jednu z nejdůležitějších rolí, která následně rozhoduje o osobnosti nově narozeného dítěte.

Asi každý Čech zná jméno Zikmunda Freuda a Carla Gustava Junga, málokdo už ale zná jméno Stanislava Grofa slavného českého lékaře, pokračovatele výzkumu lidského vědomí.

Tento světoznámý lékař se narodil v roce 1931 v Praze, zde také vystudoval Lékařskou fakultu Karlovy Univerzity. Nějakou dobu pak v bývalém Československu působil jako psychiatr, ale v roce 1968 se rozhodl zůstat trvale v USA, kde mu nejrůznější slavné univerzity nabídli možnost další výzkumné práce a dnes žije v San Francisku.

Jeho nové teorie vývoje osobnosti jsou považovány za nejvýznamnější objevy psychologie v posledních desetiletích a přinášejí radikální důsledky pro řadu současných vědeckých teorií.

Módní doplňky – inspirativní fotogalerie

módní doplňky inspirace fotogalerie

Prenatální období (9 měsíců v matčině děloze) není podle těchto teorií možné považovat za období, kdy dítě nevnímá, nebo vnímá nějakým omezeným způsobem – právě naopak, dítě vnímá velice zostřeným způsobem úplně vše, co se za tuto dobu odehraje nejen v okolí matky, ale velice intenzivně vnímá i pocity své matky. Na základě těchto nově zjištěných skutečností potom Stanislav Grof rozdělil období těhotenství na 4 tzv. porodní matrice (v překladu čtyři okamžiky „vpečetění“) :

1. MATRICE (od okamžiku početí do prvního porodního stahu)
Pokud se matka a její okolí na dítě těší a snaží se vytvořit ovzduší klidu, jistoty a bezpečí, narodí se dítě, které bude mít za všech životních okolností pocit, že si dokáže udržet pevnou půdu pod nohama. Je-li dítě nechtěné, zplozené neúmyslně např. pod vlivem alkoholu, drog apod., narodí se dítě, které bude mít i navzdory možným dobrým životním podmínkám pocit věčné vnitřní nejistoty.

2. MATRICE ( tzv. 1.doba porodní )
Tuto část porodu prožívá dítě jako bezvýchodnou situaci –  děloha, která až dosud byla místem naprostého bezpečí na něj ze všech stran fyzicky tlačí, ale průchod není otevřen, takže není kam uniknout. Tato doba by za normálních okolností porodu měla skončit nejdéle po 12 hodinách a v takovém případě tato fáze porodu vybuduje u nově narozeného dítěte pocity životní odolnosti. Trvá-li ale tento stav déle, vede v dospělosti k tzv. endogenní (vnitřní) depresi – tedy opakující se stavy deprese bez jakékoliv zjevné příčiny. Klasická psychiatrie nemá žádné prostředky, které by tento stav dokázaly léčit.

3. MATRICE (od chvíle, kdy se porodní cesty otevřou)

Třetí fáze přináší dítěti úlevu, protože mu umožní aktivně se posouvat a tím uniknout bolestivým děložním stahům. V případě, že tato fáze probíhá normálním způsobem, dítě které se narodí bude mít velkou životní sílu a pocit vlastní duševní pevnosti. Špatný (nefyziologický) průběh může mít za následek nejrůznější psychosomatické potíže v zažívání, koktavost a sexuální agresivitu v dospělosti.

4. MATRICE (od okamžiku narození do přestřižení pupečníkové šňůry )
Poslední okamžik porodu a první okamžik života je dán smyslovými vjemy novorozence.
Největší vliv má například:
– tlumené osvětlení x jasné světlo operačního sálu,
– tiché a klidné hlasy matky a otce x hluk a zmatek cizího, neznámého prostředí a spousty cizích osob,
– přiložení dítěte okamžitě po porodu na matčino tělo a co nejpozdější přestřižení pupeční šňůry x odebrání dítěte cizím člověkem, obrácení vzhůru nohama, nucení ke křiku, studené vážení těl.hmotnosti … a okamžité přerušení spojení s matkou přestřižením pupečníku.

Tato fáze v dospělosti odpovídá pocitům přijetí sebe sama. Proběhne-li v klidném a láskyplném prostředí, člověk bude umět nést odpovědnost za své činy, v opačném případě vede ke vzniku pasivního jednání, pocitům sklíčené odevzdanosti apod.

Pod zorným úhlem těchto dnes již řadu let známých objevů se mnoho, i v současnosti stále ještě používaných, porodních technik ocitá ve světle „středověkého“ tmářství. Psychické poruchy, které pod vlivem nešťastných těhotenství, nebo čistě technicky vedených porodů bez jakýchkoliv citových rozměrů vznikají, je možné zcela vyléčit většinou pouze návratem pacientova vědomí do období prenatálu, nebo porodu. Pacient je v takové chvíli s „milimetrovou“ přesností schopen zopakovat dialogy a popsat situace, které se kolem jeho  matky před lety odehrály a měly klíčovou roli ve vývoji pacientovy psychiky. Jejich znovuprožitím, které je často velice bolestné, dojde k uvolnění těchto dávno zapomenutých traumat, která byla vytěsněna do nevědomí. Ve chvíli, kdy se traumata uvolní, odezní i příznaky psychické poruchy v dospělém životě pacienta.

Podle nejrůznějších výzkumů a opakovaných pozorování hraje z hlediska budoucího duševního vývoje dítěte největší roli sama matka. Po dobu těhotenství může být okolní prostředí nepřátelské, pokud ale matka své dítě miluje, vliv ostatních osob ( otec, který nechce být otec, vliv rodičů apod.) bude zcela vedlejší. V okamžiku porodu se situace obrací – největší roli tu hraje naopak prostředí, do kterého se dítě narodí a jeho možnost velice citlivého přechodu z matčina lůna k matce a otci, které dítě po devíti měsících společného života důvěrně zná.

22.1.2008 12:00| autor: Mirka Kolářová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist