Zákazník

Málem to s ní praštilo, chlap jak hora, ve dveřích se musel sehnout, aby prošel a nepraštil se. Vlasy měl stažené vzadu do culíku, ramena jako Michel Phelps a kukuč jako Jonny Depp, která by odolala! Panebože, kde se tu bere takový kus, pomyslela si Petra a nepřestávala na něj zírat jako smyslů zbavená. On se chvíli rozhlížel po obchodě a pak se procházel kolem figurín, na kterých visely kousky spodního prádla těch nejtintěrnějších  rozměrů. To už se Petra začala probírat z okouzlení a přemýšlet zase reálně. „Mohu vám nějak poradit?“ hlesla, že ji snad ani nemohlo být slyšet.

„No, vlastně vybírám dárek pro přítelkyni a vypadá to, že si rozhodně budu muset nechat od vás poradit.“ Promluvil ten krasavec bez jakéhokoli ostychu a svá slova namířil stejně jako svůj okouzlující pohled přímo na Petru. „Poradím vám moc ráda, stačí říct, jak je vaše přítelkyně asi vysoká a snad spolu něco vhodného vybereme. Víte, jakou má ráda barvu?“ zaválela Petra a doufala, že svou pohotovostí zkušené prodavačky na neznámého zapůsobila.

článek

„To vím naprosto přesně, je tak okouzlující a vášnivá, že to nemůže být jiná, než červená barva. No a vysoká je přibližně stejně jako vy, slečno.“ dostalo se Petře odpovědi, která ji kapku rozhodila. Tak vášnivá a miluje červenou, hm, tak to bude chtít nějakou pěknou červenou košilku. Tipuju tak maximálně osmatřicítku.  Vytáhla z regálu za sebou úhledně složenou saténovou košilku, krásnou na pohled i na omak. Sama by ji brala, ale z platu prodavačky…Nechám si zajít chuť, pomyslela si a košilku ukázala okouzlujícímu zákazníkovi. Nejraděj by ho stáhla k sobě za pult a dala mu upřímně najevo, jak by se zachovala ona, kdyby takový hezký dárek dostala od svého přítele. Kde ale tomu je konec?

Krasavec vzal košilku a nechával ji volně viset za ramínka, aby se přesvědčil, že vybírá tu správnou velikost a pak řekl: „Zabalte mi ji, prosím, tohle je přesně ono.  A rád bych Vás požádal o dárkové balení, máte něco takového k dispozici?“ „Samozřejmě, buďte bez obav.“ Sdělila Petra krásnému neznámému a vytáhla červenou krabičku a ve stejné barvě taky rozkošnou malou růži, tak dokonale vyvedenou, že nebyla k rozeznání od pravé. Vše úhledně zabalila a za stužku na krabici nakonec zasunula růži. „Ať udělá radost vaší přítelkyni.“ Pronesla se známkou lítosti v hlase Petra a předala dárek zákazníkovi. Ten zaplatil, ale neodešel.

článek

Vzal úhledně zabalený balíček z malé Petřiny ruky a dal jí ho zpátky. Nechápala. „To je pro vás“. „Jak to myslíte, pro mě?“ zeptala se Petra udiveně. „Chtěl bych vás v ní vidět, jste rozkošná a červená vám bude určitě slušet.“  Petra byla sice v rozpacích a tak trochu vyvedená z míry, ale zároveň si moc přála, aby to myslel vážně. „Opravdu pro mě?“ jako by se ještě snažila vzdorovat, ale hlavou už jí proudila pouze jedna jediná myšlenka: jak ho dostat?  Vzala košilku zabalenou v krabičce, vyndala růži a rozvázala stužku. Ještě než si košilku stihla na sebe v kabince obléct, stál za ní on a prudkým trhnutím za sebou zatáhl závěs. Držela se ho za mohutnou šíji a na jeho klínu se prohýbala doslova jako luk. Byla neuvěřitelně vzrušená. Ne, že by nikdy na sex s neznámým v kabince nepomyslela, ale patřilo to výhradně do světa jejích fantazií. Dnes se však fantazie změnila na skutečnost, skutečnost, která předčí veškeré fantazie.

V zápětí se jí z hrdla vydral táhlý výkřik a její klín zaplavily žhavé vlny mohutného orgasmu. Tak tohle nečekala. Dosáhla ho právě ve chvíli, kdy její krásný neznámý v křečovitých záškubech celého těla prožíval vlastní orgasmus.  Ani on se nedokázal ovládnout a vykřikl souzníc s mohutným přívalem blaha v jejich tělech. Sklonila hlavu a přitiskla ji na jeho mohutnou hruď. Pevně ji objal a chvíli společně odpočívali. Pak ji chytil do náruče, políbil ji do vlasů a opatrně uložil do křesla ve zkoušecí kabince. Petra se celá schoulená nezmohla na víc než jednu větu. „Musím se přiznat, že jsem si v duchu přála, aby tenhle nákup nikdy neskončil“, řekla Petra odcházejícímu zákazníkovi na rozloučenou.

Foto zdroj: profimedia.cz