Kocour: Paul Bettany

Britský herec, který na konci měsíce oslaví čtyřicítku, na sebe svět poprvé upozornil, když si jako ukřičený hazardní hráč Chaucer ukradl pro sebe film Příběh rytíře. Od té doby na sebe svým charismatem, talentem i vyhraněnými názory strhává pozornost pořád.

Role Kazatele, který od čtvrtka v našich kinech začne v postapokalyptické akci bojovat s upíry, vypadá jako jedna z těch, na které je Paula Bettanyho škoda. Jeden z nejzajímavějších britských současných herců se vyskytuje až v příliš velkém počtu zapomenutelných filmů, na nichž on sám často bývá to jedině zapamatovatelné. To ovšem neznamená, že by nebral i lepší nabídky, akorát ne všechno se k nám do kin dostane (jako životopis Charlese Darwina Síla lásky). Taky to neznamená, že by mu na tom nezáleželo.

Člověk, který vyrostl v herecké rodině, chodil do londýnské školy Drama Centre a jako skoro každý Brit začínal u divadla, pozná kvalitu. O práci v Hollywoodu si nedělá iluze, naopak má pro něj dost peprných nadávek. Hodí se to k jeho image samorostlého fracka, sebevědomého, šarmantního, inteligentního a vtipného. Takového, co klidně vyzve historiky na souboj, když kritizují neautenticitu Příběhu rytíře, středověké pohádky se soundtrackem od Queenů a Bowieho, které evidentně šlo o jinou zábavu než ilustraci dějepisu. Takového, co se nebojí sám kritizovat tvůrce Čisté duše, kde sám hrál, za to, že život Johan Nashe a jeho schizofrenii úplně nevystihli, bez ohledu na to, kolik film dostal Oscarů.

„Já bych opravdu nikdy nevzal práci, aniž bych se nezabýval tím, co z toho projektu může vzejít a co se snaží říct,“ tvrdí Bettany. Proč teda má na kontě i filmy jako Šifra mistra Leonarda, Firewall nebo Legie? Protože herci film nedělají. „Myslíte si, že se někdo snaží natočit něco smysluplného. Pak uvidíte hrubý sestřih a dojde vám, že jste se octili ve filmu, ve kterém jste vůbec neměli v úmyslu být,“ popisuje z vlastní zkušenosti.

Pro účast v jiných filmech, třeba těch, kde někoho vraždí jako v krimi Nejlepší gangster, kterou si v roce 2000 udělal doma jméno, má další vysvětlení. „Pocházím ze střední třídy a nikdy bych si nepomyslel, že budu běhat se zbraní a s někým bojovat. Dělá se mi z těchhle filmů špatně. Ale musím pracovat.“

Pokud řadu amerických filmů nahlas považuje za „uspávající, říkají: sklapni Ameriko, jdi spát, přestaň přemýšlet a neptej se na moc otázek“, servítky si nebere ani při posuzování amerického stylu života. Nezvykl si zatím na nutkání mít velké auto, dlouhotrvající chleba nebo vést vášnivé debaty o baseballu. V Americe, konkrétně v New Yorku, ale zatím žít musí, aby první syn jeho ženy Jennifer Connelly mohl zůstat blízko svému otci.

S Connelly se seznámil při natáčení Čisté duše, filmu, za nějž ona dostala Oscara. Vzali se na nový rok 2003 ve Skotsku, „ve stylu Madonny a Guy Ritchieho. Akorát tam bylo jenom osm lidí. Mohli jsme v tom obrovském domě být týden. Tak jsme se vzali. Pak se hodně opili. A pak se převlíkli do pyžam a hráli Twister po zbytek týdne,“ vypráví.  Za osm měsíců se jim narodil syn, kterého Paul pojmenoval Stellan, podle kolegy z Dogville Skarsgarda. Za nedlouho Jennifer porodí další dítě a Bettany se netají, že by se ještě dál rozmnožoval. Tato touha může pocházet z tragické ztráty z mládí. Když bylo Paulovi šestnáct, jeho osmiletý bratr zemřel při pádu.

S Jennifer mají domluvu, že vždycky pracuje jenom jeden, nebo oba spolu, jako v případě Síly lásky. Profesně prý na sebe se ženou nežárlí. „Nesoupeříme o stejné role,“ podotýká. Navíc ví, jak těžké to ženy herečky v branži mají. „Obecně se Hollywood k ženám chová jako k objektům. Když je fotí na obálku časopisu, chtějí hlavně, aby vypadaly dostupně. Je to fakt depresivní,“ říká a vzpomíná na jedno focení, kde po jeho manželce chtěli, aby měla na sobě jen podprsenku. Odmítla.

Neochota podřídit se pravidlům hollywoodského slušného chování je podle některých jedinou překážkou, co stojí mezi Paulem Bettanym a veleslávou. Všichni jeho fanoušci doufají, že ji nikdy nebude chtít překonat.

Další fakta o Paulu Bettanym:

Dřív než herec chtěl být popovou hvězdou. „Chtěl jsem být John Lennon bez toho ošklivého konce.“ Pár let se dokonce i živl jako pouliční muzikant, často hrál na Westminsterském mostě v Londýně. Jenže se mu moc nelíbilo hrát své písničky cizím lidem, tak se dal na hraní, kde se necítil tak obnažený.

V roce 2005 přestal kouřit, poté co viděl, jak ho jeho tehdy dvouletý syn napodobuje s propiskou.

27. května oslaví čtyřicátiny.

Chodil s Laurou Fraser, kolegyní z Příběhu rytíře, filmu, který se natáčel v Česku.

Jeho nejlepší filmy:
Dogville
Master a Commander: Odvrácená strana světa
Příběh rytíře

9.5.2011 12:00| autor: Aneta K.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist