Takoví „upytlačení“ muži totiž většinou ve vztahu stejně nedokážou dobře fungovat, a proto se láska velmi rychle vytrácí. Z hlediska zdravého rozumu to zase až tak překvapivé není. Zadaní muži, kteří snadno podlehnou kouzlu cizí ženy, totiž často tento svůj „přestupek“ opakují. Většinou trpí narcistním syndromem, tudíž jim lichotí, že je ostatní obdivují, a proto jako čmeláci přelétávají z květinky na květinku.
Jenže existuje zřejmě mnoho žen, pro které mají ženáči svůj půvab. Někteří ženatí muži si dokonce „stěžují“, že od té doby, co jsou v chomoutu, mají u žen větší úspěch. Z pohledu dotyčných žen se jedná o muže, o kterého je zájem, což v jejich očích zvyšuje atraktivitu.
Zakázaná láska
Notorická lovkyně ženáčů – tak by se dala charakterizovat devětadvacetiletá Romana, která se na horách seznámila s jedním celkem zábavným chlapíkem. Že je ženatý, jí připadalo ze začátku docela dobrudružné a sexy. Jenže pak s ním otěhotněla a zmiňovaný, sám už několikanásobný otec, zařadil rychle zpátečku. Útěchu jí poskytl psycholog, jenže celé se mu to trochu vymklo z rukou a ti dva skončili v posteli. Ženatý sice nebyl, zadaný ovšem ano…
Opačným případem je pětadvacetiletá Soňa, o niž v práci usiloval ženatý šéf. Jeho svodům sice nepodlehla, nicméně i tak musela čelit možná trochu překvapivé kritice. „No, co ten na ní viděl, to fakt nechápu…“ drbaly její kolegyně, místo aby Soňu pochválily, že nepásla po kariéře a nerozvrátila rodinu.
Ženáče nebrat
Lásce se sice někdy nedá poručit – to je častá omluva vztahu se ženatým. Nicméně tak úplně to neplatí. Vyvarovat se kalamitám lze! Ruku na srdce – to, že nás někdo přitahuje, zjistíme většinou poměrně brzy. Samo o sobě to ovšem ještě nemusí nic znamenat. Pokud je to osoba s vysokým faktorem nebezpečí: přítel kamarádky, soused, šéf atd, dá se zamilovanosti předejít. Stačí jen špetka asertivity: odmítnutí pozvání na kafe či na společný drink s kolegy po práci. Objekt svého zájmu si přece samy vybíráme, nebo ne? Není tedy lepší než snažit se o vztah, jehož potenciální životaschopnost je velmi mizerná, (nerozvede se, a i kdyby náhodou, stejně vás opustí), lovit mezi svobodnými? Samozřejmě, že je. Jenomže my ženy si zkrátka někdy dobrovolně (a rády) šlapeme po štěstí…
Skutečně si láska nevybírá? Anebo se té potenciálně nešťastné dá zabránit? Co si myslíte vy?
Foto zdroj: profimedia.cz
