Má cenu vztah zachraňovat?

Dobry den. S pritelem letos oslavime desitku bude nam 30. Dle meho jsme se dostali do faze prechozeneho vztahu z duvodu jeho nerozhodnosti a dost casu na vsechno. Se sexem to neni vubec zadna slava, z jeho strany nejdou zadne pochvaly, zadne „mam te rad“ a proto ani nemam ani chut na sex ani se sebou neco delat, abych vypadala lepe (stejne si toho nevsimne). Cas travim jinym zpusobem (praci na zahrade, venku, v praci). Nemam motivaci podnikat kroky na oziveni vztahu, protoze z jeho strany nic neprijde (zadna iniciativa). Doma se mu snazim vytvorit prijemne prostredi („domaci pohoda“, respektuji jeho bolistky, probirame denni udalosti). Na jeho konicky mu ponechavam dost casu, presto mi vadi, ze travi hranim PC her a surfovanim na diskuzich o hrach denne 3 a vice hodiny (od prichodu z prace az do spani), vikendy 6 hodin a vice. Nelibi se mi, ze PC uprednostnuje prede mnou, sam nevymysli zadne vylety, nechce sportovat, prace na zahrade a „udrzbarske prace“ v dome ho taky neberou a nedela je. Snazim se resit budoucnost (vlastni dum, casem treba deti..), ale o „realne veci“ se nezajima. jak ho dostat z PC ulity? Ma cenu vztah zachranovat nebo si mam hleda nekoho, kdo me bude mit rad a bude se mi venovat? Oba chodime do prace a ani jeden nema praci tezsi nez ten druhy, ze by nemohl nic doma delat a travit cas „jen blblostma“. Pokud se treba pohadame (minimalne, tak 5x za dobu vztahu) nebo resim, ze je neco spatne, on to vubec neresi a dela jakoby nic, neprijde za mnou a nechce se tim zabyvat. Navenek pro sve okoli (kamaradi, se kterymi hraje PC hy) take dela, ze je vse OK. Myslim, ze vzhledem ke sve povaze jsem velmi trpeliva, ale mam pocit, ze za dlouhe trvani vztahu se to nikam neposunulo a uvedomuji si, ze utika cas… Dekuji.