Jsem šťastně vdaná…

Jsem šťastně vdaná, mám děti. Vztah s mým mužem mám 15 let. Vážím si ho, mám ho ráda, ale manželství už je jak to bývá stereotypem. Nechci se rozvádět a ani muže nebo manželství opouštět. Asi mi jen chyběla něha a uznání a pocit, že jsem pro někoho přitažlivá. Před 5 měsíci jsem potkala muže, který je o 3 mladší než já. Před 14 lety jsme spolu měli kratičkou nevinnou romanci (na jedné akci s přáteli jsme se seznámili, povídali si celou noc, nějaké doteky a jinak nic a pak už se neviděli). Teď po letech jsme se náhodou setkali znovu a začali jsme spolu milenecký vztah. Bylo to dost spontální, jako bychom začali tam, kde jsme před 14 lety přestali. Je ke mně milý, pozorný, miluje doteky (v podstatě, když jsme spolu, mě neustále drží za ruku nebo mě objímá), píšeme si hodně SMS každý den. Sex s ním na začátku našeho „vztahu“ byl úžasný. Od tohoto vztahu jsem od samého počátku očekávala hlavně něhu a kvalitní sex. Nic víc, nic míň. Tak jsme si to i na začátku nastavili oba dva. Vždy jsem v sexu bývala spíše pasivní. Nikdy jsem ho nevyžadovala. Ale co jsem poznala „jeho“, tak mám potřebu sexu dost vysokou (asi hormony :D). Jsem zamilovaná. On asi ne, spíš mě má „jen“ rád. Vím, že muži tohle umí a nevadí mi to. Aby to nebylo moc jednoduché, vím, že nejsem jediná žena v jeho životě. Formálně je můj milenec „single“, bydlí sám. Ale podobný vztah jako se mnou udržuje ještě s jednou ženou. On pravděpodobně nemá tušení, že já o ní vím. Vadí mi to, ale neřeším to. Sama nemůžu nabídnout věrnost, tak to nemůžu chtít ani já po něm. Jeho „druhá“ přítelkyně je atraktivní, což se o mě říct nedá. To co mi vadí je, že po 5 měsících už není sex to, co byl na začátku. Já bych mohla pořád, ale on odmítá. Jednou je unavený, podruhé „už se to nestihne“. Milujeme se tak 1x za 14 dní (vídáme se dvakrát do týdne) a to ještě nestojí za nic – v podstatě je pasivní, nechává se „obsloužit“. Když jsem dala najevo, že se mi to nelíbí, vyčetl mi, že „jemu stačí být se mnou, ale já vyžaduji sex a když ho nemám, jsem hnusná“ („být hnusná“ – znamená asi to, že ho aktivně nechytám za ruku nebo neobjímám, stáhnu se a jsem smutná – vždy ale mlčky). Kdyby to nebylo tak smutné, tak mě to rozesmálo. Takhle přece chlapi normálně nemluví, nebo se pletu? Připadám si jako výplň času, kdy nemůže být s tou druhou ženou. Vím, že jí dává přede mnou přednost, vztah mají déle, než je ten, co má se mnou. Občas (tak jednou týdně) přestane na půl dne psát SMS (píšeme si opravdu hodně) s tím, že má „návštěvu“ nebo jde „pít s kamarádem“. Ovšem vždy poté najdu na jeho gauči červeně obarvené ženské vlasy (nechodím s lupou, jsou tak nápadné, že vždy někde sami vyskočí). Ke své smůle jsem spíše pečující typ. Každou návštěvu u něj mu uvařím, nakoupím… Myslím si, že sex si užívá u „té druhé“ a mě pravděpodobně bere spíš jako kamarádku nebo příjemnou výplň dalších svých potřeb. Pochopila bych to, ale nechápu jeho neustálou potřebu doteku a hlazení (bez sexuálního podtextu), když jsme spolu. Co s tím? Mám být větší mrcha? Přestat pečovat? Dát najevo odstup? Ráda bych znala váš názor.