Jsem přesvědčená, že neodepíše…

Zdravím, píšu protože si to nedovedu teda vůbec vysvětlit … Potkala jsem se s člověkem (nutno podotknout, že z Irska, kde také žije ) Bylo to dvouhodinové setkání, jen s polibkem, chtěl na mě kontakt, psali jsme si, já teda potom měla potřebu si to dořešit, protože v době té pusy jsem měla přítele a druhou pusu už jsem Irovi nedala, právě proto, že jsem mu říkala, že nemůžu, že mám přítele. Tak jsem si domluvila práci v Londýně – psala jsem Irovi, Ir nadšeně psal, že tam má spoustu přátel, že přijede a že doufá, že stráví čas se svou dvouhodinovou kamarádkou z Česka (dvouhodinovou kamarádku jsem prvně nadhodila já) No nicméně – poslední zprávu co jsem odeslala bylo telefonní číslo – poté už se neozval, ale měl celkem prodlevy ve psaní, tak jsem to neřešila. Poté už jsem mu psala z Londýna opět na facebook, jestli tedy tady je nebo jak, že plánuju jet za kamarádama k moři na víkend. Ale už vůbec potom nenapsal, zprvu si přečetl, podle zobrazení na facebooku. Jen mi nejde do hlavy, proč kluci nemají tu slušnost napsat, sorry nechme to být. Co mě napadlo, že někoho pokal, ale já taky .. ale stejně jsem se chtěla potkat … tak nevím, příjde mi to prostě směšné, když už dojdeme tak daleko a domluvíme se na setkání v Londýně 😀 Jen by mě zajímalo, co se musí stát, aby tam ta slušnost komunikace přestala existovat – zvlášť tehdy, kdy jsme si v podstatě stále cizí, tak by to mělo být jednodušší napsat, sorry, však jsme kámoši mohli být, když už nic, fajn kontakt do jiné země. Zajímalo by mě to, ale z mé strany se už cítím trapně, abych mu znovu napsala – ani nevím co – jakože co se stalo? nebo co? stejně jsem přesvědčená, že neodepíše… a přemýšlím, že bude lepší mu nechat tu volnost v tomhle směru a už to neřešit… jen mě to mrzí a jen mě zajímala chlapská myšlenka na toto, jestli to chlap pochopí.