Je ještě vůbec nějaká naděje, aby mi věřil?

DC den. Je mi 34 let. Měla jsem přítele 8 let, z toho 7 let jsme spolu bydleli. Neklapalo nám to, věcne jsme si něco vyčítali, kdo co dělá špatně. Ale bohužel jsme to dlouho neresili a já neměla odvahu z toho vztahu s Honzou odejít. Před třemi měsíci jsem poznala Vaška. Je mu 30 let, mladší. Zamilovala jsem se a tajné jsme scházeli tři měsíce. Poznala jsem, že ve mě už žádné city k Honzovi nejsou, s Vaškem jsem něco měla. Před tím jsem byla s každým věrná. Vašek věděl, že nám vztah s Honzou neklape a říkala jsem mu že chci být s ním. Řekla jsem to Honzovi, že mám ráda jinyho. On se nevzdaval. Říkal jak mě má rád, že si beze mne život nedokáže představit.že ho mrzí jak se choval a že jsme to měli řešit. Nalomil mě a já o tom začala přemýšlet. Jsem nerozhodna, zmatkar a změny mě děsí. Byla jsem v hroznem stresu. Nakonec jsem se rozhodla, že s Vaškem nebudu a že těm 8 let vztahu dáme šanci. Vaskovi jsem napsala sms, kdybych ho viděla, nedokazala bych to. Hned ten ten mě to ale mrzelo. Říkala jsem si co jsem to udělala? Uvědomila jsem si, co cítím k Vaskovi. Po 3 dnech jsem mu to napsala, že mě to mrzí co jsem udělala. Napsal, že jsem ho pěkně podrazila, dost mu ublizila a že mi uz nevěří, prostě konec. Na otazku, zda něco na světě by to mohlo změnit, mi odpověděl po týdnu. Odpověd že to ukaze čas. Že je na me nastvanej, a že mu to trvá dlouho. Prostě že časem se ukáže. Ale taky že když je na me nastvanej, že může potkat nějakou jinou a pak jestli ještě bude chtit, to mi řekl. Od té mě rozchodove sms je to skoro měsíc, od našeho posledního rozhovoru 14 dní. 14 dní jsem mu nepsala, on mě také ne. Chápu, že je na me nastvanej, jsem i na sebe.Honza se snažil že začátku, ale i tak jsem pořád myslela na Vaška. Už bych s ním zůstala, moje city i teď jsou pořád silný. Nevím co mám dělat, tolik mě mrzí co jsem udělala. Mám mu něco psát nebo ho mám nechat být? Je ještě vůbec nějaká naděje, aby mi věřil?