Jak zvládnout manželův fanklub

„Jé, člověče, ty máš hezkýho manžela,“ slýchám často od kamarádek. Pyšním se jím jak hrdá krůta, ale někdy si tajně přeju, aby byl ošlivější. Ženské se kolem něho točí jak vosy okolo marmelády.

Naučila jsem se zachovat dekórum a nedávat najevo žárlivost příliš otevřeně. Už neprojíždím partnerův telefon, nevyptávám se ho na kolegyně v práci, nehysterčím na mejdanech, když se na něj věší přiopilé slečny. Důležité pro mě je, že do ložnice poté odchází se mnou.

Někdy je to ale těžké. Byla jsem v pátém měsíci těhotenství, když jsme jeli ke známým na grilovačku. Několik lidí jsme viděli poprvé v životě, mezi nimi i Veroniku, užvaněné blonďaté pískle s předkusem. Můj muž jí evidentně padl do oka, celý večer se od něj neodtrhla, pořád do něj něco hustila a smála se takovým tím přehrávaným puberťáckým smíchem. Kdykoli pronesla něco směrem ke mně, bylo to ve smyslu: „A teď ti naroste velký břicho, viď?“ nebo „Po dítěti zůstane každý ženský hodně strií, a ty už neodstraníš.“

Tak co s takovou udělat. Svázat do uzlíku a hodit do studny? A co mám dělat v takové chvíli já? Nemůžu pít, nemůžu si dát cigaretu na uklidnění, nemůžu se vymluvit na nevolnost a jít si lehnout, protože by to vypadalo, že jsem se urazila.  Z boje neutíkám. Nebudu se ani lísat k jinému mužskému, abych všem ukázala, že taky umím flirtovat. S tím začínajícím pupíkem bych byla za trapku. Takže jsem přežila hrůzný večer u džusu a zdvořilé konverzace s hostiteli. A později jsem se málem zakuckala, když mi manžel v posteli řekl: „Ta malá blondýnka je moc milá holka, takovej smíšek.“ Narovinu jsem mu vpálila, že po něm ten smíšek jede. „Ale nejede, prosím tě, jenom si ráda popovídá.“

A slečinka si ráda povídala dál. Zasypala manžela emaily, pravidelně ho odchytávala na Skypu, pozvala ho na svoje taneční vystoupení (jaksi zapomněla pozvat i mě, ale manžel mě s sebou stejně vzal, přesvědčen, že pozvání platilo automaticky pro oba – jsme přece pár, a tak se sluší přijít společně, ne?). Když mi na ultrazvuku řekli, že čekám holčičku, manžel v samé nevinnosti navrhl jméno Verunka. Vyprskla jsem na něj jak kočka.

Úporně jsem přemýšlela, jak se téhle holky zbavit. Někdo by ji měl klofnout, napadlo mě. Ale kdo z okruhu mých kamarádů by do toho šel? Nakonec jsem si z manželova mobilu opsala její číslo a podala jsem jí na internetu inzerát. „Pohledná blondýnka se smyslem pro humor hledá příjemného sympaťáka pro vážný vztah a něžné chvíle.“ No na to se chlapi chytnou jak kapři na udici, ne? Chytili. A zabralo to. Netrvalo dlouho a Veronika otěhotněla s jakýmsi prachatým podnikatelem a manžel o ní slyšel méně a méně, až nastalo ticho úplné.

A co já? Mně se nakonec místo Verunky narodil krásný zdravý Matýsek. Břicho se po pár týdnech zatáhlo, strie žádné. A když tak koukám na manžela, jak malého chová v náručí a v sobotu odpoledne spolu usnou v jedné posteli, cítím se nepopsatelně šťastně.

9.11.2010 12:00| autor: Lenka

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist