Jak žít plnohodnotný milostný život?

Zdravím Vás René a prosím o radu. Jsme s přítelem něco málo přes 20 let, 10 let společné domácnosti, máme dva syny (8 a 10 let). Za ta léta si myslím, že jsme si vybudovali docela hezký vztah a co je důležité, fungujeme i jako rodina. Tak nějak myslím, že jsme vše pojali zdravě, udržujeme si i svou svobodu, což je také důležité. V čem je problém je má sexualita. S přítelem jsme spolu začali chodit v mých 21 letech, byl to můj třetí sexuální partner, druhý vážný vztah. Přítele příroda opravdu štědře obdařila a tady narážím na mé trápení. Od začátku vztahu jsem v milostném životě trochu „trpěla“, sex byl provázen často bolestmi, které leckdy přetrvávaly až do druhého dne. V současné době je to tak, že problém stále existuje, není to však až tak úplně vyhrocené, nicméně úplně bezbolestné to také není, ale již se nic moc neřeší, protože je to nekonečný příběh. Dříve jsme se snažili najít vhodné polohy, aby to pro mě nebylo nepříjemné, nyní už jakákoli snaha jaksi „vyšuměla“. Přítel je dost náruživý, živelný, sex má zkrátka rád, ale zpravidla po svém. Někdy z něj vycítím, že by raději než klasické splynutí jiné metody. Většinou mu vyhovím, ničemu se nebráním, ale chybí mi si o tom promluvit před nebo po, alespoň nějaká jeho reakce, i jsem mu to řekla, jenže to pořád tak nefunguje. On si jednoduše bere a já dávám, do takové pozice jsem se dostala. Mrzí mě to a vlastně i uráží, řeším to dlouhou dobu, min. 3 roky s přestávkami, a asi už jsme se dostali někam za hranice schopnosti si o tom rozumně a bez emocí promluvit. On o intimních záležitostech zřejmě nedokáže mluvit, jinak si to neumím vysvětlit. V čemkoliv jiném si o všem vždy promluvíme, prodiskutujeme, vyměníme názory, ale intimní oblast je pro něj jako tabu, „no-go zóna“. Jeden z mála postojů, který jsem z něho dokázala vydolovat, bylo to, že se prostě nedokáže kontrolovat, že ho za ta léta pořád přitahuji a on pak přepne na jiný režim a nedokáže nad ničím uvažovat a kontrolovat se. Je to sice milé vědět, že po více než 20 letech jsem pro něj stále žádoucí, jen to bývá teď většinou na můj úkor a já nechci být stále více jen „obětí“ jeho představ. Tak se totiž přesně nejčastěji cítím. Cítím, že mě stále více vnímá jen jako prostředek k dosažení a realizaci svých snů. Jenže i já mám nějaké představy. Proč ho nezajímá jaké? Nerespektuje mě? Stavím se k životu tak, že jeho milostná část není úplně to nejdůležitější, ale součástí života je, a mít nucený nebo tolerovaný sex, jak to v poslední době u nás bývá, to je snad lepší nemít žádný. Jak to nějak finálně dořešit? Najít si milence? I o tom jsem totiž už uvažovala. Já vztah jako takový ničit nechci. Ale nechci ani dospět do fáze, kdy si nakonec vytvořím k sexu jako takovému averzi. Musím k tomu všemu ještě podotknout, že jsem za ta léta s ním nikdy nedosáhla orgasmu. Asi jsem si v začátcích vytvořila blok a nedokázala se ze strachu z bolesti zcela uvolnit a vychutnat si společné chvíle. Tento stav také bohužel trvá dodnes. Jak z toho všeho ven? Jak žít plnohodnotný milostný život a nerezignovat na něj? Děkuji za trpělivost při čtení. Sára