Jak to vidí chlap: Jsem milenkou ženatého muže a mám výčitky. Co s tím?

Dotaz čtenářky Jarky:

Dobrý den,

ráda bych se s vámi podělila o mou záležitost. Nikdo o tom neví, nikdy jsem se s tím nikomu nesvěřila. Je to mé „tajemství“. Je mi 44 let. Mám za sebou velmi těžký a bolestný vztah. Myslela jsem si, že je to navěky. Nějakým způsobem jsem se s tím vyrovnala. Byla jsem vdaná 18 let a z tohoto vztahu se narodily čtyři dcery – dnes již dospělé. Po tomto „tragicky“ ukončeném vztahu (nyní je to již sedm let), jsem byla rozhodnutá zůstat sama – bez bolesti, stresů, spokojená a sama. Chlapa jsem nechtěla do konce svého života vidět! Avšak stala se jedna věc, kdy mě dlouholetý kamarád, kterého jsem neviděla roky, pozval na schůzku a snažil se mě svést. Rezolutně jsem ho odmítla. Tento kamarád je zadaný, je ve vztahu již cca šest let s o jedenáct let mladší dívkou. Mému kamarádovi je čtyřicet dva let. Nicméně jsem si později řekla: „Proč ne, o nic nejde, zkusím to. Nikdy jsem nic takového neudělala.“ Stalo se. Náš poměr trvá cca tři roky. Je to krásné, je to super, zároveň vím, že je to moc špatné vůči té dívce. Sama jsem prožila nevěru a vím, jak to bolí. Tím víc mi vadí, že něco takového způsobuji někomu druhému já sama. Ale zároveň si nemohu pomoci a stále častěji mi vyvstává otázka: „Co dál“? Vztah nechci, nechci další bolestivé zklamání, přitom je to tak super, je to krásné, zároveň nechci nikomu ubližovat. Jsem snad v pasti?

Děkuji za případnou radu

Jarka

Zdroj: Tomáš Erben

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Jarko,

představuju si, jak ti na rameni sedí anděl s ďáblíkem, šeptají ti střídavě do ucha, a ty jim nasloucháš podle toho, v jakém jsi rozpoložení. Když vládne tvé vlažné, vážné, ohleduplné já, anděl má hlavní slovo. Ten naděluje morálku a s ní výčitky. Jakmile promluví čert, jak to poprvé udělal před třemi roky, pustíš se na tenký led nového románku. Vášeň, sdílení, radost…

Kdyby měl být v pasti každý, kdo touží po blízkosti druhého pohlaví, bylo by na světě ponuro. Po tom smutném konci vztahu ses rozhodla být bez bolesti. A taky sama. Bez stresu, ale i bez vzrušení. Mohla sis chtít počkat na vnoučata, kterých od tvých dcer bude jistě požehnaně, ale taky je možné, že se tvé nitro téhle „osamělé spokojenosti” už nasytilo. Je ti 44 let. Nikdo z nás v tomhle věku není ničím nepoznamenaný. A spousta lidí začíná nanovo – se svými strachy. Ale taky zralejší, moudřejší, vřelejší, stálejší, umírněnější… Ve dvaceti jsme každý týden jiní, podle toho, co nám zrovna zkříží cestu. Harmonické páry jako mávnutím kouzelného proutku rozdělí nový podnět. Ty jsi naopak už hotová žena. A máš tak nárok na hotové chlapy. Jen si chvilku sedni a zapřemýšlej nad tím, jaký chlap by to mohl být. Co jsou skutečné hodnoty pro tvůj vztah. Co by tě naplňovalo? Jak by to vypadalo bez kompromisů?

To dilema, co pociťuješ, je spojené s tvým přítelem? Nebo popisuje spíš celý tvůj vnitřní svět, protože jsi najednou objevila, že bys přeci jen ještě nějakým tím vzplanutím nepohrdla? On se mi trochu jeví jako první náhodný kolemjdoucí, který se namanul, sbalil tě, a prostě to tak nějak vyplynulo. Zažehnul v tobě něco, co ses rozumově, z pudu sebezáchovy, pokusila utlumit. V tom mohl být jeho hlavní přínos. Že tě zase zcitlivěl, navrátil ti ženskost. Ale tahle ženskost je teď TVÁ a ty si s ní nalož sobecky dle svého! Jak se cítíš u toho, kdybych ti řekl: „Poděkuj mu v duchu za to, co ti dal, a pak jdi dál, protože on prostě nezapadá do tvého snu”? Vidíš v tom nějakou naději? Nebo s tím absolutně nesouzníš?

Často se na mě lidi obracejí v momentě, kdy na ně intuice křičí, že jejich situace dosáhla nějaké míry únosnosti. Že za své chvíle štěstí platí už příliš velkou daň. Pak mají dvě možnosti – buď sebrat svou sílu a posunout se dál, anebo tím vztahem zkusit zatřást natolik, že z něj zůstane to dobré. Jak to vidíš ty? Jak se váš vztah během tří let změnil? Jak ses změnila ty oproti tomu svému „nechci chlapa vidět do konce života!”? Můžeš toho využít tak, abys rozkvétala dál? Co tě v tom brzdí? Co přijde, když s tou zataženou ruční brzdou pojedeš dál?

Jsi očividně velice citlivá žena – zaobíráš se bolestí, kterou nezpůsobuješ ty, nýbrž on. Vnímej s podobnou empatií i sama sebe. Co by mohlo naopak nastat, když půjdeš o dům dál? Odměnila by tě i úleva?

Píšeš, že vztah nechceš. No tak si sáhni pro to, co CHCEŠ. My chlapi taky všichni netoužíme po partnerském vztahu, věř. Chybí ti společnost lidí? Zájem mužů? Toužíš po vzrušení, aniž bys přišla o svou svobodu? Můžeš něco z toho prožívat tak, aniž bys někomu ubližovala? Ptám se, i když vím, že ano. Jen mít dost sil a chuti hledat cesty.

I v tobě se probouzí něco, na co jsi už dávno zapomněla? Je to požehnání, nezahoď ho! Třeba bude prvním krokem, že se mrkneš na www.tomaserben.cz. Nebo mi napiš o svém trápení přímo na e-mail info@tomaserben.cz.