Nezvládl, že jsem v něčem lepší
„Můj minulý partner velmi těžce nesl můj úspěch,“ svěřuje se třicetiletá Petra. „Pokaždé, když jsme o něco soutěžili, byť jenom z legrace a on nevyhrál, bylo zle. Musela jsem ho nechat vyhrávat. Prostě se cítil ohrožený jakoukoli situací, ve které bych mohla být lepší než on,“ vysvětluje. Zpočátku se Petra snažila vyhledávat situace, které by jejímu Milanovi nahrávaly a zajistily mu převahu. „Hráli jsme třeba jeho oblíbený tenis, ve kterém je zaručeně mnohem lepší než já a mně to nevadilo. Šla jsem si prostě jen zapinkat, protáhnout se, neměla jsem v tom žádné ambice. Pokud vyhrál, bylo vše v pořádku,“ říká Petra. Postupem doby ji ale přestalo bavit chodit okolo všeho jako kocour kolem horké kaše a neustále se kontrolovat, aby náhodou nebyla v něčem lepší. „Já se z jeho úspěchu dokázala radovat, jenže on, jakmile jsem něco dosáhla já, okamžitě začal všechno shazovat, kopat okolo sebe. Měla jsem pocit, že můj úspěch považuje za svoje selhání. Je to možná nesmysl, ale připadalo mi to tak,“ vysvětluje Petra, proč jejich vztah ukončila. „Měl nejspíš problém s nízkým sebevědomím, jenže to musí na sobě zapracovat sám, já to nemohu řešit za něj,“ říká.
Nízké sebevědomí přináší pochybnosti
Je přirozené, že by se partneři měli radovat z úspěchu toho druhého. Například hraje-li muž fotbal, žena půjde na hřiště fandit a bude se radovat z toho, když jejich mužstvo vyhraje a dokonce partner dá gól. Muž zase by měl být rád, když jeho žena přijde domů a řekne mu, že ji šéf v práci povýšil. Každý z nás určitě chce v životě něčeho dosáhnout. Když se mu to podaří, má radost. Svým úspěchem přináší radost tomu druhému, tedy partnerovi. Protože jedině ve vzájemné spolupráci, sdílení je síla.
Někdy ale úspěch jednoho může ten druhý partner vnímat jako svoje selhání. Nastává to v případech, kdy naše sebevědomí není tak vysoké, jak bychom chtěli. A ruku na srdce, málokdo má sebevědomí tak silné, aby jím nic neotřáslo. Proto v nás zákonitě může hlodat červíček, zdali jsme vůbec k něčemu. Je to ale úplně zbytečné trápení. Žárlit na partnerův úspěch je hloupost.
Podpořte své silné stránky a nesoutěžte
Jak ale ven ze situace, když si sami uvědomujete, že někdy na partnerův úspěch žárlíte? Určitě podporujte svoje silné stránky a nepitvejte ty slabší. Nejste dobří v tenisu? Možná umíte uvařit výbornou svíčkovou. Síla každého je prostě v něčem jiném. Je důležité soustředit se na to, co máte rádi a co vás baví a v tom najít uspokojení a úspěch. Pokud takovou oblast naleznete, nebudete mít potřebu žárlit na úspěch druhého a shazovat jej, protože budete sami se sebou vnitřně spokojeni. Bez pocitu křivdy pak budete přát úspěch svému partnerovi. Uvědomte si také, že partnerství je spolupráce a sdílení, nikoli soutěž. Ani jeden z vás partnerů by si neměl dokazovat, že je lepší, protože oba jste stejně hodnotní a důležití. Cílem partnerství by přece mělo spolu být, zažívat hezké chvíle, ne soutěžit v tom, kdo z nás je v něčem lepší. Pokud přestanete soutěžit, uvidíte, že budete mnohem šťastnější. Nechte vše volně plynout a těšte se z toho co, vám společně soužití přinese.
A co vy, žárlíte na partnerův úspěch?
Foto zdroj: profimedia.cz
