Jak mám teď někomu asi trochu věřit?

Ahoj René, ráda bych znala tvůj názor na průběh mého posledního „vztahu“. Je mi 28, před 14 dny jsem se rozešla se stejně starým klukem, když jsem zjistila, že mi zahnul. Chodili jsme spolu krátce (jen čtyři měsíce), ale panebože, to byl vztah! Hezčí a zdánlivě vyrovnanější jsem nezažila. Trávili jsme spolu spoustu času, jiskřilo to, pokud jsme spolu nebyli, tak jsme si psali, byli jsme spolu na dovolené, poznávali svoje přátele, chovali jsme se k sobě hezky, vycházeli si vstříc, sex klapal, vypadalo to do budoucna nadějně. No budiž, zahnul, to bych dokázala pochopit, to se může stát, byť pro mě je to důvod k rozchodu, tím spíš, že tzv. ujel po čtyřech měsících. No, jenže teď jsem jako takovou perličku zjistila, že to nebylo jen jednou – dá se říct, že prakticky využil každé příležitosti, která se naskytla. A já? Jsem v šoku. Jak může někdo hrát čtyři měsíce dokonalého partnera a přitom současně žít úplně jiný život? Pro mě to byl prostě vztah, všechno, co jsem do něj vložila, bylo upřímné, a tohle je pro mě prostě nepochopitelné. Každý přece potkáváme nějaká lákadla, ale když máš „doma“ někoho, na kom ti záleží a komu jak věříš záleží na tobě, tak přece nezahýbáš. Od něj jsem nedostala žádné vysvětlení, jen smutné pohledy a odpověď: „já nevím, proč jsem to udělal…“, což mě vytáčí mnohem víc, než kdyby přiznal barvu. Pokud mu šlo o sex, tak tuhle hru na vztah vůbec nemusel hrát! Asi vím, co mi odpovíš: kdyby tě miloval, tohle by ti nedělal, ale proč mě ještě těsně před rozchodem musel takhle lakovat a pořád mě utvrzovat v dojmu, že spolu někam dojdeme? Je mi z toho/ z něj zle. Jak mám teď někomu asi trochu věřit? Jako by mě někdo nakopl. Moc děkuji za odpověď.