Gap Year aneb Rok Australankou: Příběh čtenářky, co prožila rok naruby

Nejprve obejdi několik agentur a porovnej jejich služby. U Denisy nakonec zvítězila agentura Australia Expert. Pomohli jí vybrat jazykovou školu i ubytování, zvolit zdravotní pojišťovnu, zařídit studijní víza (turistická víza jsou jiná), jen zpáteční letenku si koupila přes internet sama.

Zdroj: archiv redakce

Zavazadla můžeš mít max. do váhy 30 kg (záleží na tom, s jakými aerolinkami cestuješ), což je poměrně dost, takže se nemusíš těžce rozhodovat, které oblíbené knížky, šatičky, botky a kabelky musíš nechat doma.   

Denisa letěla i s přestupy 27 hodin, 4 hodiny čekala v Kodani a 5 hodin v Singapuru. Časový posun v Austrálii je 8 hodin (zimní čas) a 10 hodin (letní čas), takže, když u nás máme půlnoc, oni už vstávají. Docela dobré vědět, že když chceš s někým skypovat, nebo se potkat na facebooku, je to nejlepší tak do tří odpoledne… 

Sedíš v letadle, koukáš do mraků pod sebou a přemítáš, jaká bude země, kde se stále můžeš setkat s původními obyvateli, země, kterou v roce 1770 objevil kapitán James Cook, země, kam přivezli Britové v roce 1788 první lodě s vojáky a trestanci a která je dnes členem britského společenství Commonwealth, v čele s britskou královnou, zastupovanou generálním guvernérem… 

. Zdroj: archiv redakce

První tři dny má člověk v hlavě mix pocitů: zvědavost + špetku nejistoty + smutek po rodině a přátelích. Přece jen, těžko si můžeš pobyt najednou rozmyslet a vrátit se…V megapoli plné mrakodrapů, tisíců aut a lidí všech barev jsi zpočátku úplně sama, ztracená jako kapka v moři, 1 ze 4 milionů obyvatel…

. Zdroj: archiv redakce

Veřejná doprava není zdaleka tak spolehlivá jako v Praze, intervaly jsou mnohem delší, jízdní řády méně přehledné, vždy nastupuješ předními dveřmi a zdravíš řidiče, který pozdrav opětuje. Autobus jede vlevo, zastávky nejsou označené a musíš dát znamení, kde vystoupíš. 

. Zdroj: archiv redakce

5 dní v týdnu se učíš 5 hodin denně, ale systém výuky je živější a zábavnější než u nás, víc se mluví, máš domácí úlohy, dostáváš plno materiálů ke studiu a na závěr skládáš zkoušky. Když máš General English course, dostaneš certifikát od školy o absolvování jejich kurzu, pokud si zvolíš Cambridge course, můžeš získat FCE, CAE nebo CPI certifikát; záleží na tom, jakou máš úroveň angličtiny - tyhle zkoušky ale můžeš skládat kdekoliv, i v ČR.

Spolužáci jsou z celého širého světa, nejvíc je Italů, Španělů a Brazilců, v nižších úrovních kurzů převažují Asiati. Domluvit se se spolužáky není problém, cizinci zápasí s angličtinou podobně, ale super je, když zjistíš, že rozumíš i Australanům, kteří vynikají mezi všemi anglicky mluvícími národy nejméně srozumitelnou výslovností. Jsou úžasně vstřícní, Denisa nezaznamenala jakýkoliv náznak nadřazenosti a byrokracie, jen samé úsměvy a ochota i na Finančním úřadě při vyplnění formuláře na vrácení daní.

S daňovým číslem, které potřebuješ, když si najdeš práci, ti v Sydney pomáhá agentura, která za tebe vyplní žádost. V rámci studijního víza je možné mít pracovní povolení - můžeš pracovat maximálně 40 hodin během 14 dní, což vychází cca 20 hodin týdně a když máš ve škole prázdniny, můžeš pracovat neomezeně.

Zdroj: archiv redakce

Koukni se na internetu na volná místa, vyzbroj se životopisem, úsměvem a trpělivostí, obcházej vybrané adresy a ptej se manažerů, jestli tě zaměstnají. Denise se to povedlo hned první týden. Našla práci přímo u pláže, v ovocném baru. Určitě tě zajímá kolik jí platili – takže, měla o něco víc než je průměrná mzda, což je 17 australských dolarů (cca 340 Kč). Nedej se mýlit na první pohled vysokou sumou, životní náklady jsou v Austrálii dost vysoké. Většina studentů proto bydlí v sharehousech (někdy i po 12 lidech) za cca 160 dolarů týdně. O soukromí to moc není, ale když se sejde dobrá parta, nemá to chybu. Denise se dařilo ušetřit zhruba 100 dolarů týdně na cestování.

Zdroj: archiv redakce

Symbolem města je vzdušná, jedinečná stavba architekta Jorna Utze připomínající loď. Sydney Opera House, kterou stavěli od roku 1959 až do 1973, je v seznamu Světového kulturního dědictví. Denisa v ní byla dvakrát, na představení Vánoční koleda a Moderní tanec.

Zdroj: archiv redakce

Denisu uchvátil i Harbour Bridge, jemuž podle tvaru někteří říkají „ramínko na šaty“. Jestli máš adrenalinovou náturu, zaplať si speciálního průvodce a spolu s ním můžeš po mostě šplhat. Samozřejmě jištěná lanem…

Romantici míří k Darling Harbour, neboli k přístavu pro zamilované. Kdo ví, možná se jim právě tam milostně zatočí hlava, jak se most otáčí, aby pod ním mohly proplouvat lodě. Na schůzky se ale chodí obvykle do Botanické zahrady – Royal Botanic Garden, která je svěžím zeleným ostrovem uprostřed rušného centra.

Zdroj: archiv redakce

Až tě unaví civilizace, vydej se do vnitrozemí, kde potkáš původní obyvatele Austrálie - Aborigince, nebo ještě lépe, vydej se do Kings Canyonu a Kata Tjuta (národní parky blízko Uluru). Je to jiný svět, nikde jinde není tak rudá země, takové ticho a tak nádherná obloha jako tam. Člověk cítí pokoru před dokonalostí přírody a současně ho to nabíjí obrovskou energií.

Zdroj: archiv redakce

Fascinující  podmořský svět si můžeš nejlépe prohlédnout při surfování a šnorchlování u Velkého bariérového útesu blízko města Cairns, severně od Sydney, stát Queensland. Že jsi viděla film Čelisti a děsíš se setkání s predátorem? Snad tě uklidní, že v Sydney a na mnoha dalších místech pobřeží jsou nainstalovány sítě, takže pravděpodobnost, že tě sežere žralok, je prakticky nulová. Ideální podmínky tu mají surfaři, užívají si velkých vln… Pro plavce jsou zde vytvořené přírodní „bazénky“ s klidnější vodou. 

Každé ráno kolem šesté se pláže zalidní sportujícími postavičkami. Plno lidí cvičí jógu nebo běhá. Muži jsou, možná i díky tomu, urostlí a svalnatí. A typické Australanky? Ty se od nás zas tolik neliší, i když, město je natolik kosmopolitní, že vlastně nevíš, jak vypadá typická Australanka.

Obecně lze říct, že u protinožců si místní s ničím moc nelámou hlavu, prostě žádný stres, řídí se heslem No Worries, to asi nejlépe vystihuje Austrálii.

Zdroj: archiv redakce

Jelikož Austrálie patří pod Commonwealth, je patrný britský vliv i v jídle, všude narazíš na Fish&Chips. Nejvíc ale milují barbecue, v parcích v blízkosti pláže mají veřejné grily, které jsou obsypané lidmi, o víkendech se na grily dokonce stojí fronty! Grilují různé druhy masa, klobásy, zeleninu...

Australané dbají na zdravý životní styl, spořádají hodně ryb, k tomu kopce zeleniny a ovoce, dokonce i chleba umí dělat „banánový“ - a samozřejmě si rádi dají sklenku dobrého místního vína.

Zdroj: archiv redakce

Kdo neviděl klokany, jako by nebyl v Austrálii. Jezdí se za nimi do Morisset park, vzdáleného asi 2 hodiny cesty vlakem od Sydney, kde vesele poskakují na veliké louce u Psychiatrické léčebny. Denisa tvrdí, že jsou ohromně roztomilí, žerou z ruky mrkev a banány a nechají se hladit po heboučké srsti (to se smí dělat jen v Morisset parku, nikde jinde).

Zdroj: archiv redakce

Myslíš si, že koala je druh medvěda? Chyba! Je to vačnatec, mláďata pobývají, stejně jako miniklokánci, v matčině vaku. Vzhled koaly ovšem zmýlil i zdejší anglicky mluvící osadníky v 18. století, kteří mu začali říkat medvídek koala. Předpokládejme, že je to zvíře blažené, protože se živí hlavně konzumováním stromu jménem blahovičník. Ve volné přírodě je k vidění poměrně vzácně, Denisa měla to štěstí jen jednou, na Great Ocean Road u Cape Otway.

Zdroj: archiv redakce

Rok utekl jako voda a Denisa se domů moc těšila. Stejně na ni ale padnul po příjezdu splín... Nechala tam rok života a bezvadné nové kamarády. Kdyby mohla jít po svých stopách zpátky, nejraději by se prý vracela ke každodenním procházkám kolem pobřeží. Vítr ve vlasech, slaný vzduch, rackové, volnost, svoboda…

. Zdroj: archiv redakce