Horoskopy lásky: Berany a Býky zasáhne Amorův šíp. Kdo si musí na lásku počkat?
Horoskopy na nový týden: Blíženci a Raci září štěstím, Berany zaskočí nabídka
Spánek jako pomocník při hubnutí. Jen musíš vědět, v kolik hodin si jít lehnout
Kondom, sex na jednu noc a žvýkačka aneb Největší trapasy při pohovoru
Partnerské horoskopy: K Beranům přichází láska. Býci dořeší spory a Raci jsou šťastní
32 fotografiírodina a děti
Dnes se děti vychovávají úplně jinak, než tomu bylo třeba před dvaceti lety. Trendy jsou neúprosné a jedním z nich je i kontaktní rodičovství. O co jde a je to pro dítě i pro tebe vždy to pravé?
Komerční prezentace
Komerční prezentace
Komerční prezentace
Komerční prezentace
Kriste pane, dneska už může psát články na internet opravdu každý. -_- Tento „článek“ je naprostá snůška keců a pochybuju, že jeho „autorka“ vůbec používá mozek…Ach jo.
Doufejme, že autorka článku není matka.
Zase jedna „chytrá“ rádkyně 😀
Říkám k tomu to, že autorka článku ještě není matkou :-).
Při výchově dítěte je důležitá důslednost, aby dítě poslouchalo své rodiče, ne aby se rodiče přizpůsobovali dítěti a dítě si určovalo vše. Dítě se musí naučit kde má své hranice, a že tam kde začíná svoboda druhého, tam končí svoboda moje/jeho.
Ano, a přesně to je smyslem kontaktního rodičovství, o kterém toho očividně moc nevíte. Jen ta výchova nestojí na manipulaci dítětem prostřednictvím moci, ale na oboustranném respektu. Kontaktní rodičovství stanovuje dětem jasné hranice, jde jen o způsob.
A co třeba nehledat stále nějaké hranice, ale hledat to, jak s dítětem vyjít tak abychom byli spokojení všichni? Otočit to? To se pak lidem žije lépe ne? Co třeba se podívat na dítě jako na parťáka a ne jako na někoho, kdo nutně potřebuje pomoct se vším, co dělá? Proč mu nutit své názory a postoje. Ať si je udělá samo. V téhle nesvobodě a autoritě se necítí nikdo dobře. Ani dospělý, ale ani dítě.
Článek se mi nelíbí. Přirozenosti se tu říká alternativa… o společném spaní autorka nic neví, řekla bych, že vůbec nemá vyzkoušené to o čem píše.
Některé věci v článku jsem dělala automaticky a nikdo mi nemusel nic říkat, byl to instinkt, ale když ho matka nemá tak je to špatné. Ale nejvíc mě zaráží že do dětí cpou horem dolem chemii ,byla jsem v lékárně a lékárnice poradila mamince espumisan v kapkách, aby maličké nemělo větry, co je to za nesmysl vždyť stačí fenyklový čaj. Na spoustu věcí jsem používala jen rady babičky a nikdy jsem neměla nějaké problémy. Děti již mám dospělé a jsou to slušně vychovaní lidé bez nějakých emočních výkyvů jako to má dnešní většinová mládež. Myslím že rady našich babiček a zdravý instinkt pomáhají víc než nějaké rady různých pisálků.
Podle toho,co tady ctu,tak jsem asi ,,spatna matka“.Kdyz to dnes vidim a slysim,tak je mi z toho spatne.Dnes je pry vse povoleno,TAKY TO PODLE TOHO VYPADA!!!Z deti rostou rozmazleni spratci!!!Uplna katastrofa.Myslim si,ze se to dnes prehani.
Souhlasim, dobre napsané!!
No to je zase blbost! Když už,tak navázané v šátku a neeee zamotané. A proč by maminka nemohla kojit déle než rok?!! A na další a další věci bych se mohla ptát a podivovat dál. Ale to nemá cenu. Raději dám na sebe,na svůj instinkt a jak to cítím já než na nějaké takovéto inteligentní články!
Já jsem se takto chovala k dětem zcela přirozeně a připadá mi nepochopitelné, že to ostatní nedělají také tak. Mám tři skvělé děti.
Zajímalo by mě jakým právem si autorka dovoluje vůbec tuto slátaninu publikovat 😮
Paní/slečna Bublanová by se měla na psaní článků vy*rat.. Ta její „doporučení“ pro novopečené maminky nadělají více škody než užitku!
Spaní – při společném spaní dítě nezlehnete, prostě přirozený pud vám to nedovolí. Jediná vyjímka je – nemoc dospělého, nebo pokud je dospělá osoba opilá či bere jiné drogy. Výhodou je, že dítě se v noci může matka přitáhnout a ihned nakojit, nemusí vstávat a brát ho z postýlky. Osobní zkušenost se 4 dětmi a ani jedno nezalehnuté:)
K tomu noseni a bolesti zad. Od 18 trpim na bolesti zad. Nekdy vice, nekdy mene. Po porodu jsem zacala prcka nosit, no uz me zada bolela, tak mi to bylo jedno :D. A svete div se, po asi mesici noseni se mi zada zlepsila o 90%, v prubehu dalsich mesicu jsem uz vlastne nevedela, co je bolest zad. No a casem se maly tak casto nenosil a trochu jsem zlenivela, casteji pouzivala kocar a…. Ano, tusite spravne, zase zada v haj*lu. Tak jsem hned zacla vic nosit a je to ok. Nevim, co budu delat pak, nez se narodi dalsi dite. PS: Ted nosim 11 kg i hodinu v kuse (kdyz usne) a ani mi to neprijde 😀
Některé články by se opravdu měly cenzurovat, děláte jen nezkušeným maminkám zmatek v hlavě. Jediná správná cesta je vlastní instinkt a svědomí. Kontaktní rodičovství je snaha rodičů být miminku nablízku a porozumět mu, a ne splňování nějakých daných bodů. Každé dítě je individualita a proto má svou maminku, která rozhodne, co je pro něj nejlepší. Tabulky jsou jen orientační a rady typu „za nás“ trestuhodné, protože nezkušená maminka by se jimi mohla nedejbože řídit a pak si to vyčítat.
Většina těch kontaktních nesmyslů je podložená studiemi. Čím podkládáte své „podle nás“ vy?
Většina „kontaktních nesmyslů“ není podložena studiemi, protože ještě před pár desítkami let byly tyto „metody“ běžné pro vztah rodičů a dítěte. Pak přišla průmyslová revoluce a tlak na keriéry, zisky a hon za prachama. Od té doby tady máme postýlky, separaci dětí, dudlíky, nechání dítě vyřvat a podobné zaručené kraviny. Bohužel dnes má každý potřebu se vyjadřovat ke všemu, včetně věcí o kterých nic neví. Jako autorka článku.
Kojení: WHO doporučuje kojit minimálně do dvou let. Společný spaní: normální matka, která není pod vlivem, si dítě nezalehne. Nikdy jsem se toho nebála. Nošení: Máte nějaký zkušenosti? 😀 v pohodě nosím 12 kilo a záda mě nebolí. Kočár nepoužívám.
Ale za pár let Tě bolet budou.Pak si řekneš,proč já jsem to 12-kilové děcko před lety nosila.
Libuse, studiemi…:)))) Na to nejsou potreba studie, to je otestovano prirodou, staci se podivat na lidoopi, jak se chovaji ke svym mladatum, jestli je nechaji nekde vyrvat opodal, at se nauci samotni usinat, ci jestli je radsi nenosi a nespi s nima v pelechu 🙂 Toto je otestovano pravekem, clovek nez vynalezl elektrinu ;), to delal taky tak, akorat pak zacal byt dulezity pracovni vykon vsech, vcetne matek, a tak bylo nutno zmenit i postoj k vychove a peci o miminka. Zaclo byt nutne, aby matka se vratila hned do prace a vyrobniho procesu, protoze se jelo na petiletky a na 120 procent se plnil plan. Ale obavam se, ze, to co vymyslela priroda, je to nejspravnejsi a nejlepsi- pro matku i pro dite, toto se vzdy potvrdi. Drze decka i spratci muzou vyrust i z deti, co vzdy spali samotne v posteli, to s tim nema, co do cineni, to je o osobnim pristupu. Navic deti jsou opicky, delaji, co vidi ;).
No to je slátanina..
Šílená 😀
šílená slátanina
Ač mým dětem je dnes již devatenáct a dvaadvacet, ráda bych se k tomuto článku vyjádřila také. Před těmi dvaadvaceti lety jsem byla mladá maminka bez možnosti získat jakékoliv informace z internetu. Knihy byly zastaralé a propagovalo se vlastně všechno opačně, než je popsáno ve vašem článku. Tehdy jsem si postavila hlavu a řekla si, že se budu řídit tím, co mi napovídá matka příroda a vzhledem k tomu, že mé děti narostly téměř do dvou metrů, jsou to naprosto zdravé, šťastné a úžasné bytosti, studenti technických škol, bylo mé počínání asi správné. Kojila jsem děti do dvou let, do šesti měsíců bez příkrmů a do roka bez dochucovadel. Kojila jsem bez hodinek, kdykoliv chtěly! Na názory okolí jsem nehleděla, matka příroda mi napovídala, že tohle je správně. V roce byly obě mé děti bez plen a chodit začaly až v 15 měsících. Obě děti s námi spaly do roka v posteli a pak za pomoci tatínka a mého trika přesídlily do vlastní postele. Šátky tehdy nebyly, ale nosili jsme je v klokance a každý den ( za jakéhokoliv počasí) jsme s nimi jezdili hodiny venku v kočárku, bylo to moc prima. Byly strašně ukecané a zvědavé a vždy u mě našly odpověď na svou otázku. Četli jsme stále dětská leporela, navštěvovali klub maminek a babičky a dědy na jejich zahrádkách, kde se prohánělo spoustu té zvířecí drobotiny. Od malička (od 3 měsíců) jsme pravidelně chodili plavat a vodu milují dodnes. Vymetali jsme s nimi všechny možné kroužky a aktivity, které je zajaly. Oba milují sport a přírodu.
Za těch dvaadvacet let už jsem slyšela tolik názorů na to co je a není správné ve výchově miminek, ale ruku na srdce….to nejobyčejnější, co dělaly již naše praprababičky, poslouchat matku přírodu a prostě si ty caparty maximálně užít, je to nejlepší. A moje děti ( vlastně už dospěláci) jsou toho důkazem! Ano, měla jsem to štěstí, že obě byly naprosto zdravé a bezproblémové a že jsem žila v době, kdy mateřská dovolená trvala celé 4 roky. Byly to nejkrásnější roky mého života a moc se těším na vnoučátka. Jednou, až se mě moje dcera zeptá, co má dělat s miminkem, řeknu jí, ať se řídí tím co cítí a věřím, že bude skvělá matka a já si budu užívat babičkovství. 😉
Lenko, jako byste to psala za mě 🙂 Syn má 15 let, jde na průmyslovku, kojila jsem, když potřeboval, od mimina plaval a byl zdravý jako řípa, i když jsem na něj prskala ty nejhnusnější bacily 😀 V roce a půl byl bez plen, v deseti měsících běhal. Řídit se svou intuicí je to nejlepší, co můžete udělat, a já jen děkuju Bohu, že za mě ještě nebyl facebook a internet plný „dobrých“ rad. To je zhouba našich dětí.
Za mne neco ano neco ne. Je fajn kdyz rodic da na intuici ale myslim ze je dulezite nastolit i jista pravidla, diky kterym se deti dokazi lepe zorientovat. Podekovat, poprosit, respektovat kdyz mluvim s jinym clovekem a neskakat do reci nebo si vynucovat pozornost za kazdou cenu. Ostatni matky nechaji sve deti doslova skakat po hlave a slycham ,ty mas stesti mas hodne dite‘ bohuzel nepochopi ze je hodne, protoze je vychovane.
Naprosto souhlasím, i výchova znamená nastavit mantinely.
100% souhlas, taky si to myslím
I ta Nevýchova má svoje pravidla i mantinely. Zkuste si něco načíst. Pokroky jsou skvěle vidět na stránkách či fb „táta parťák“ 😉
Napsali jste opravdu jen základ třeba k tomu společnému spaní… my k němu došli situací. Přeci se líp vyspím s miminkem, které se kdykoliv v noci přisaje, než v noci vstávat a usínat a u uspávání
Mám dvojčátka 10mes. Řídím se pocitem a radami s kterými souznim. Přidala jsem se ke skupině kontaktního rodičovství dvojčat, protože jinou skupinu s dvojčaty jsem nenašla. A je to fajn. I když máte pravdu s tou psychikou… K porodu akutní sekcí jsem šla ubrecena naštvaná, protože mi řekli, že po porodu děti do náruče nedostanu.
Potom ten tlak na kojení, taky někdy vyvolává zbytečné stresy a výčitky. Když mimi pláče a neroste- poslechnout gynekologa a manžela a dát láhev a vyčítat si, že bez plnohodnotného kojení jsem neplnohodnotná matka? ( Nám fungovalo kojení doplňované lahvemi 3-7.mesic, děti pak nechtěly)
Všechno si člověk musí srovnat v hlavě a srdci, aby byl sám v klidu a ne jen následovat pravidla, ať už „stará“ či „nová“