Existuje šance na návrat?

Existuje šance na návrat? Ahoj René. Mám na tebe několik otázek najednou. Zajímal by mě Tvůj názor, jestli může u chlapa dojít k rozchodu z rozumu. Konkrétně k mé situaci- po vzájemné dohodě došlo k „rozchodu“, protože: a) byl extrémně krátce po rozchodu (kopačky dostal on, byl to několikaletý vztah, plánoval další krok), b) jsem o několik let mladší a v podstatě na dost věcí mám ještě naivní pohled a životní otázky, které aktuálně řeším má on už dávno za sebou, c) kvůli vlastním problémům jsem byla často rozladěná a nepříjemná. Vlastně slovo „rozchod“ je divné, protože mezi námi nebyl vztah v pravém smyslu. Ale scházeli jsme se a alespoň částečně to bylo něco jako napodobenina vztahu, nebo jak to nazvat. Od začátku na vážnější vztah mezi námi nebyly podmínky. Ale byly sympatie, podobné názory a samozřejmě jsem se zamilovala a pak už jsem to vnímala zkresleně. Po tom, co jsme se přestali vídat jsem ho měsíc nekontaktovala, ale byla jsem si vědoma toho, že mi chybí a chtěla jsem se mu omluvit za svou netrpělivost a říct mu to, že celkem chápu, proč k tomu muselo dojít. A opět jsme si začali psát. Byl velmi milý a pořád mi pomáhal a odpovídal, což ve mně vyvolalo pocit, že snad mám nějakou šanci. Samozřejmě nemusím říkat, že to nedopadlo dobře a byla jsem opět frustrovaná a musela jsem kontakt znovu přerušit. Vím, že mi nechce a nechtěl ublížit. On sám kontakt po odloučení neinicioval, ale na dotazy odpovídal, nebo jen prostě chatoval a zajímal se o mě. Psali jsme si skoro denně, což muselo být pro něj také otravné, uznávám. A nedala jsem mu tím pádem prostor pro přemýšlení. Bohužel mě to moc trápilo a neuměla jsem si zachovat ryze kamarádský odstup. Nečekám, že po měsíci co mu nepíšu se zcela změní jeho postoj, pohled. Ale řekněme po nějaké době se zacelí jeho rána po nepovedeném vztahu. No a já zase budu starší a zkušenější, taky méně citově závislá. Když pominu jeho nevyřešený minulý vztah, řada nedorozumění vznikla hlavně kvůli generačnímu rozdílu. Jelikož ho už nějakou dobu znám, myslím si, že to zklamání skutečně potřebuje „strávit“ a nemohl mi dávat nějaké falešné naděje, protože si mě skutečně vážil. Udělala jsem pár chyb, jenomže vzhledem k tomu, že to nebyl v podstatě vztah, tak myslím, že ani on je celkově nevnímám jako tolik radikální. Hlavně kvůli mému věku má pro to určité pochopení. Vím, že i z mé strany může dojít k tomu, že se zamiluji jinde, nebo zkrátka to původní okouzlení vyprchá. Ale kdyby tedy došlo k tomu, co jsem popsala- že já bych časem dospěla a on by zapomněl na ex- je podle Tebe možné, že by si třeba vzpomněl na svoji „náplast“, která s ním byla pár měsíců? Za těchto okolností, kdy k rozchodu nevedla nevěra nebo vážnější problémy, ale jenom špatné načasování? Už přešla nějaká doba a naučila jsem se žít bez něj ale pořád ho mám v mysli. Už mu nic v duchu nevyčítám a chápu mnoho věcí. Dost věcí jsem na sobě taky zlepšila. Takže co Ty na to, René? 🙂 Díky.