Dr. Tomáš Rychnovský: Bolest zad? Nakládáme si toho příliš a špatně cvičíme!

Lidé si stále častěji stěžují na bolesti zad. Proč tomu tak je?

V pohybovém aparátu se odráží celkové zdraví a stav lidského těla. Svalové napětí a svalová spolupráce jsou odrazem toho, jak tělo zatěžujeme a jak se hýbeme. Svůj vliv mají také imunitní i hormonální pochody. Ovlivňují stav měkkých tkání, vazů, svalů i chrupavek. Poměrně velkou roli hraje psychická pohoda člověka. Pozoruji, že nejistota i strachy lidí, obavy o budoucnost jsou v poslední době více akcentované a podílí se na zesílení vnímání bolesti. Pokud jsme v napětí, tělo nefunguje ekonomicky, i když to často nemusíme vnímat. Tělo se tím vyčerpává a přetěžuje a výsledkem může být právě vznik bolesti nebo poruch na ploténce či chrupavce. Co je také třeba zmínit, že je čím dál méně kvalitního pohybu a vhodné kompenzace.

Co za naše bolesti může? Opravdu jen to, že tělo nám chce naznačit, že si toho na záda nakládáme příliš?

Kromě toho, že si někdy nakládáme příliš, jsme ovlivněni tlakem společnosti, ve které žijeme. Ve sportu i v zaměstnání jsme pod tlakem výkonu a dokonalosti. Od malička jsme vedeni k výkonu, dobrým známkám ve škole, k pozici v zaměstnání, ke schopnosti splácet hypotéku a obstát ve společnosti. Zároveň být dobrými rodiči a dobře vypadat. Je toho spousta a kdo si neohlídá svůj vnitřní pokoj a nadhled, má v sobě tlak a napětí, a to se vždy promítne do jeho chování a zdravotního stavu. Co se pohybu týká, máme ho i vlivem home office čím dál méně a často se to tak snažíme dohnat sportováním, které někdy dovádíme do extrémů. Mám pacienty, kteří v týdnu sedí v kanceláři a pak vše chtějí o víkendu dohnat. Uběhnou desítky kilometrů na nevhodném povrchu nebo cvičí jógu tak urputně, že si při rotaci zablokují záda. Někteří lidé naopak cvičí pravidelně, dokonce cviky na tzv. „core“, což je v poslední době velmi populární slovo, ale cviky mnohdy nejsou vůbec cílené a efektivní. I takové pacienty mám, kterým toto populární, avšak necílené cvičení, ublížilo.

Zdroj: Shutterstock.com

Někdo trpí bolestmi chronickými, jiný akutními. Je při léčbě stejný postup?

Náhlá i dlouhodobá bolest může vzniknout akutní blokací páteře i bez výhřezu ploténky. Další skupinou jsou bolesti se strukturálním nálezem na ploténce, kdy se poruší její tvar a struktura. Často lze bolest velmi rychle vyléčit odbornou mobilizací a aktivací potřebných svalů či dalšími přístupy. Já osobně mám dobrou zkušenost také s bezbolestnou rázovou vlnou v kombinaci s tecar efektem, kterou používám ve své ordinaci. Strukturální poškození ploténky potřebuje často delší čas na zhojení a na útlum bolestivosti. Dá se léčit infuzemi, medikamenty, klidem a teplem. Do stadia chronické bolesti mohou spadat pacienti s funkčním i strukturálním poškozením páteře. Jejich léčba by měla obsahovat cílená cvičení. V případě, že jsou tato cvičení dobře zvolena mohou pomoci i v akutních fázích bolesti. Pro oba typy bolesti je společný také vliv psychiky. Pokud je mysl a tělo uvolněné, hojí se lépe a rychleji, než tělo v napětí.

Jak jako fyzioterapeut zjistíte, kde je zakopaný pes?

Když za mnou pacient přijde, v první řadě se dívám na jeho pohyb. Vnímám detaily postavení a pohybu různých míst na jeho těle. Sleduji tvar jeho páteře a také to, jak dýchá. Poté si pacienta vyšetřuji pohmatem. Tím zjišťuji, kde a jak má zablokovanou páteř a které svaly jsou nefunkční. Na těle máme takzvané trigger points neboli svalové spoušťové body, které mi toho dokáží o stavu těla hodně říct. Často mi potom stačí vyšetřit například svaly břišní a vím, co a kde může být špatně i na vzdálených místech. Nikdy po svých pacientech nechci, aby mi předváděli předklon nebo záklon, jak tomu někde bývá. Nejen, že je to pro pacienta nepříjemné a mnohdy bolestivé, ale kromě toho, že mi to o detailním stavu jeho páteře řekne pramálo, si tím pacient v danou chvíli může i uškodit.

Další a podstatnou věcí, která mne u pacienta zajímá, je to, jak žije. Zajímá mě, jak je nalazen, poslouchám, o čem mluví. Jak už jsem zmínil výše, napětí, tlak nebo stres v životě se na zdraví našeho těla také promítají. Proto ladím návštěvu u mě do pohody, i když řešíme nepříjemnou bolest. Zásadní je pomoc, naděje a šance na uzdravení. A ta je skoro vždy.

Čtěte také:

• Jak na bolavá záda? Záleží na typu bolesti. Pomáhá dýchání, klid i cvičení
• Bolest zad: Co pomáhá a na co si dát pozor?
• Pět věcí, které ti berou energii

Jakou chybu dělají lidé nejčastěji a co byste doporučil těm, kdo se s bolestí zad občas potýkají?

Přišla za mnou už spousta pacientů, kteří se o své tělo opravdu starali. Pravidelně cvičili, žili zdravě. Přesto měli bolesti. Když mi pak ukázali, jak doma cvičí, nebylo se čemu divit. Spousta cviků a bohužel i těch, co jsou veřejně známe jako „zdraví prospěšné“, nejsou vůbec komplexní, některé jsou zbytečné a některé mohou dokonce velmi uškodit. Dalším častým nešvarem je cvičit pouze na místo, které bolí. V našem těle a mezi svaly v něm existují souvislosti, jsou navzájem propojené, ovlivňují se. Moc se například neví, že zásadní vliv na bederní páteř má stav páteře hrudní. Proto je třeba brát tělo jako celek a při péči o něj a léčbě respektovat souvislosti a návaznosti v něm. Důležitou roli, která bývá také opomíjená, je to, jak dýcháme. Pokud dýcháme spíše mělce, povrchově a do hrudníku, dochází k tomu, že bránice nefunguje tak, jak má, svaly kolem páteře v ní ztrácí svoji přirozenou podporu, jsou přetížené a vypadávají z funkce. Správné dýchání, tedy dýchání do spodního břicha, je pro zdraví naší páteře také velice důležité. Ještě bych rád zmínil jednu věc a to je mnohdy nadměrné užívání léků proti bolesti. Bolest nám vlastně říká, co kde na těle nefunguje správně, dává nám signál to opravit. Pokud ji řešíme pouze tím, že ji tlumíme léky, řešíme její důsledek, nikoliv příčinu a je velice pravděpodobné, že se nám tato bolest bude stále vracet.

Takže abych to shrnul, zásadní je cvičit cílené a komplexní cviky, hlídat si správný dech a po lécích sahat opravdu jen ve stavech nouze.

Zdroj: Shutterstock.com

Co je vlastně bolest?

Bolest je v podstatě informace o tom, že v našem těle něco nefunguje tak, jak má. Tělo je samo o sobě dokonalý nástroj, který za ideálních podmínek dokonale funguje. Takové ideální podmínky ale bohužel existují jen v ideálním světě. Během života na nás a naše tělo působí spousta faktorů. Od předčasného posazování dětí na nočník přes chodítka, dlouhé nesprávné sezení ve školních lavicích, nošení těžkých aktovek a hrbení se pod jejich tíhou i tíhou narůstající odpovědnosti a tlaku na výsledek, prodělané lehčí či těžší nemoci a jejich zásah do naší imunity, nesprávné pohybové návyky, velké množství stresorů, které na nás působí ze všech možných stran a mohl bych pokračovat dál. Je tedy docela logické, že se nám dříve či později v těle něco rozladí a tělo začne bolet. Někteří z nás bolest dokáží vnímat i celkem pozitivně, jako impuls ke změně. Začnou cvičit, zdravě jíst, lépe se o sebe starat. A jejich bolest odejde. Pak je tu velká skupina lidí, kteří ji berou jako něco hrozného, co je v životě potkalo. Tlumí ji léky, nepřijímají ji, cítí se jako oběti a někdy úplně rezignují. Jejich bolest se časem může stát chronickou. A to je velice vyčerpávající, jak fyzicky, tak po psychické stránce. Pochopitelně se necítí dobře, jsou smutní nebo naštvaní, v napětí. A tím se dostávají do začarovaného kruhu, protože špatné psychické rozpoložení hraje v procesu léčení a hojení významnou roli. Interpretace bolesti, její psychický dopad na člověka, to je důležité téma, kterému se také věnuji. Z toho důvodu doporučuji poslouchat své tělo, vnímat, co se s ním děje. Zkusit bolest nebrat hned jako tragédii, ale jako blikající kontrolku a dělat smysluplné kroky k nápravě, aby se lidé cítili zase dobře.

Věnujete se vývojové kineziologii a DNS. Mohl byste vysvětlit, o co se jedná?

Jde o projev zrání mozkové činnosti do pohybu a zapojení svalů. Každý z nás prošel kojeneckým vývojem, kdy si mozek staví přirozenou a podstatnou svalovou souhru, která stabilizuje trup a klouby pro jeho držení a pohyb. Ze studia mozkové činnosti tedy víme, jaký sval a tedy jaký pohyb je pro jakou funkci páteře a kloubů důležitá. Kojenecký vývoj ukazuje, jak spolu souvisí vzdálené segmenty na lidském těle. Postavení palce u nohy má vliv na tříslo. Vliv pohybu očí má vliv na rotaci páteře a zapojení stabilizujících svalů ramene. To jsou souvislosti, které hrají v terapii i prevenci bolesti významnou roli a můžu tak léčit efektivněji, než kdybych používal běžné přístupy.

Četla jsem, že se dnešní lidé neumějí dobře hýbat. Kde se toto „neumění“ vzalo?

Řekl bych, že lidé se v dnešní době především hýbou málo. Ona i ta doba nás k tomu nějakým způsobem dovedla. Většinu zaměstnání vykonáváme v sedě, za stolem v kanceláři, do práce jezdíme autem, domů chodíme večer, kdy už často není čas ani energie na nějaký pohyb. Trávíme taky spoustu času na internetu nebo sociálních sítích, zejména děti, pokud nejsou vedené jinak, už nemají touhu běhat s kamarády po venku, hrát hry na ulici, v přírodě. Stačí jim kontakt přes počítač a to je nejen pro jejich tělesný vývoj velká škoda. Takže během týdne míváme pohybu žalostně málo. A kdo to nedohání brzy ráno nebo po večerech, snaží se o víkendu, kdy si na sebe někdy nakládá zase až příliš. A tělo, které je ztuhlé, nahrbené, není protažené, je pak lehce náchylné k natažení svalu nebo zablokování zad.

Když se vrátím k tomu neumění, jak píšete. On je dnes skoro každý odborník na pohyb. Internet, hlavně youtube, jsou plné rad a návodů, jak cvičit, jak se hýbat. Tito lidé bohužel často nemají základní znalosti o fungování lidského těla, neznají souvislosti. To co funguje a projde jim v jejich 20-30 letech, může někomu, kdo je sleduje, zásadně uškodit. Věřte mi, že takových pacientů mám hodně. Někdy šlo o špatně prováděný cvik na core, tzv plank, jindy o rotaci v józe, která umí záda pěkně zablokovat. A proto doporučuji vždy si ověřit, kdo dané cviky učí. Jenom dobré reference nemusí mít tu správnou vypovídající hodnotu.

Zdroj: Tomáš Rychnovský

Vím, že tvrdíte, že vše začíná správným dýcháním, mohl byste toto vysvětlit čtenářkám, které se s vámi ještě neměly možnost potkat?

Dýchání má pro zdraví naší páteře zásadní význam. Pokud dýcháme správně, tedy náš nádech vzniká dole ve spodním břiše, pak víme, že bránice plní svoji funkci a tou je její pístový pohyb. Vytváří břišní tlak, oporu páteře, která drží páteř zepředu. Tento způsob dýchání je přirozený a každý z nás, když se narodil, dýchal takto správně. Bohužel, během života dochází k tomu, že se od tohoto způsobu dýchání více či méně odkloníme, dýcháme mělce a převážně povrchově do hrudníku a bránice tím vypadne ze své stabilizační funkce. Naše páteř pak přichází o svoji přirozenou podporu, ochranu. To vede k následnému přetěžování povrchových svalů kolem ní a s tím spojeným bolestem zad. A pak můžeme cvičit jak chceme, ale pokud nedýcháme správně, záda si neustále nevědomky přetěžujeme.

Jestliže někoho zaujalo vaše povídání, pořádáte kurzy pro ty, kteří se chtějí zdravě hýbat?

Ano, kurzy, na kterých učím, jak se o záda starat, aby nebolela, pořádám již několik let. Nyní je novinkou online kurz Žít bez bolesti zad, kde jsou pohromadě všechny cviky, které pomohly už tisícům mých pacientů. Kurz je rozdělen do 9 týdnů a obsahuje cvičební plán sestavený z 21 cviků. Cviky jsou založeny na principu vývojové kyneziologie, který jsem popisoval už výše. Stavím na nich svou terapii, jsou účinné a jsou vhodné opravdu pro každého. V kurzu je zahrnuta také osobní případně online konzultace se mnou, na které je možné si cokoliv upřesnit. Samozřejmě rád zvu každého, kdo se chce o svá záda správně starat a zbavit se jejich bolesti nebo jí předcházet.

O Tomáši Rychnovském:

Dr. Tomáš Rychnovský, Ph.D. se fyzioterapii a léčbě lidské bolesti věnuje od roku 1999. Od začátku ji vnímá jako své poslání. V komplexním léčebném přístupu samozřejmě vnímá, jaký podíl na bolesti má stav mysli, stav psychiky. Vše, čemu se věnuje, vyzkoušel sám na sobě, proto může odpovědně doporučit postupy, které budou fungovat i vám, abyste se mohli v životě věnovat příjemným věcem ve zdraví, radosti a s klidnou myslí. Je také spoluautorem knihy Každá bolest má svou příčinu, která vyšla v roce 2019 .

text: Petra Martišková, Foto: Tomáš Rychnovský